SOUTĚŽ PRO STUDENTY O NEJLEPŠÍ SLOGAN PRO 14|15 BAŤŮV INSTITUT UZAVŘENA

Další návrhy od půlnoci 30. 4. 2012 dle regulí soutěže nepřijímáme. Děkujeme všem, kteří se přihlásili a poslali nám své návrhy!

V současné době Vaše přihlášky zpracováváme. Brzy k soutěži vydáme soubornou zprávu. Již teď ovšem víme, že statistiky budou nesmírně zajímavé. Především jsme rádi, že se soutěže zúčastnili nejen vysokoškoláci, ale i středoškoláci, a současně kvitujeme s povděkem, že soutěžili studenti škol z několika krajů České republiky.

BAŤOVÉ A BAŤOVCI NA POHYBLIVÝCH OBRÁZCÍCH – část I.

Historie podnikání Baťovy rodiny je velkým a poutavým příběhem. Jméno Baťa je pojmem, synonymem pro úspěch, podnikatelského ducha a pracovitost. Příslušníci střední generace znali v dobách budování tzv. reálného socialismu baťovské legendy pouze z vyprávění pamětníků. Oficiální propaganda o Baťových mlčela nebo lhala. A pokud se sdělovací prostředky o Baťových přeci jen zmínily, k jakékoliv informaci o nich vždy přidaly nějaký blábol. Většinou o tom, že rodina patřila k buržoazii, která vykořisťovala dělnickou třídu nebo že Jan Baťa byl koraborant.

Od konce roku 1989, v době svobodného přístupu k informacím, se s texty o baťovském rozmachu a fotografiemi z předválečné doby či protektorátu obrazně řečeno roztrhl pytel. Další informační boom poté přišel s internetem. V tomto článku vám doporučíme několik odkazů na krátké filmové sekvence, které je o baťovské době možné najít na největším internetovém serveru pro sdílení videosouborů.

Zhlédnutí těchto historických snímků je výjimečné hned z několika důvodů. Zatímco doposud řada z nás o Tomáši Baťovi a jeho následovnících pouze slyšela, četla či je viděla na fotografiích, nyní je možno vidět a slyšet zakladatele i jeho pokračovatele na pohyblivých obrázcích. Ne všechny jsou zvukové, ale najdou se i perly, které nám umožní hlavní postavy baťovského rozmachu vidět v pohybu i slyšet jejich hlasový projev.

Záběry z Baťovy továrny z roku 1922

Nejprve se vraťme o devadesát let zpět, do roku 1922.
Připomeňme, že firma měla v té době již za sebou 28 let existence,
Tomáši Baťovi bylo 46 let.

Tomáš Baťa při cestě do Indie, 1931 - 1932

Na sklonku roku 1931 se Tomáš Baťa vydal na velkou leteckou cestu. Nenavštívil jen Indii, ale celou řadu dalších zemí. Vše podstatné je řečeno v komentáři k filmu, není proto důvod zdržovat dlouhými úvody.

Tomáš Baťa, projev po příletu z Indie, 1932

Zatímco v předchozím filmu jsme Tomáše Baťu viděli na cestě samotné, v následujícím snímku je zachycen po svém návratu. Protože se jedná o zvukový film a my můžeme slyšet Tomáše Baťu hovořit, jde o jeden z nejcennějších filmových záznamů této naší nabídky. Jen dodáváme, že již půl roku po natočení těchto záběrů bude Tomáš Baťa po smrti.

Jan Baťa, projev k 1. výročí smrti Tomáše Bati, 1933

Jak známo, dle přání Tomáše Bati se po jeho smrti stal šéfem závodů jeho nevlastní bratr Jan. Na námi vybraném snímku hovoří právě o Tomášovi a jeho odkazu.

Jan Baťa, projev odkazující na knihu Budujme stát
pro 40 milionů lidí

Znalci filmové techniky vědí, že první promítání zvukového filmu v ČSR proběhlo v roce 1929. Šlo samozřejmě o výjimečnou událost, jinde ve světě se na příchod zvukového filmu čekalo mnohem déle. Nejen na konci 20. let, ale ještě zkraje 30. let byl zvukový film teprve nastupující technologií. Na následujícím snímku můžete vidět Jana coby autora známé knihy Budujme stát pro 40 milionů lidí.

Dominik Čipera, 1. máj 1935

Je obecně známou skutečností, že Dominik Čipera, baťovec, starosta Zlína, později také ministr, byl velmi blízkým spolupracovníkem Tomáše, Jana i Tomáše juniora. Právě s touto významnou postavou se pro tentokrát rozloučíme.

Začátek rekonstrukce budov 14 a 15

Věříme, že vás šestice historických snímků potěšila. Nás naopak potěšil zájem o revitalizaci baťovského areálu – konkrétně o konverzi budov 14 a 15. Důkazem je snímek, který se na největším internetovém serveru pro sdílení videosouborů, objevil. Proto vám zde uvádíme odkaz na něj coby přídavek!

Závěrem jen příslib, že ve vyhledávání snímků budeme pokračovat, abychom vám je poté mohli, pěkně tematicky či časově seřazené nabídnout.

Struktura řízení

Projekt je organizačně velmi náročný, z tohoto důvodu byla vytvořena struktura řízení projektu, která garantuje plnění finančního a časového harmonogramu přípravy a realizace projektu, ale také adekvátní reakce na nepředvídatelné skutečnosti, které při realizaci mohou vznikat.

Struktura řízení je koncipována ve třech úrovních:

Řídící výbor↓

Výrobní výbor

↓↓

Realizační skupinaProvozní skupina

Řídící výbor realizace projektu

dne 23. 3. 2009 jmenován Radou Zlínského kraje
č. usnesení 0237/R08/09

Řídicí výbor je poradním a iniciačním orgánem Rady Zlínského kraje a jeho posláním je zajistit plynulou přípravu, realizaci a koordinaci projektu v souladu s cíli a potřebami Zlínského kraje.

Předseda:

Libor Lukáš

statutární náměstek hejtmana Zlínského kraje

Členové

Ing. Jindřich Ondruš

náměstek hejtmana Zlínského kraje

Ing. Jaroslav Drozd

náměstek hejtmana Zlínského kraje

Ing. Milan Hudec

vedoucí Odboru investic

Mgr. Milan Filip

vedoucí Odboru strategického rozvoje kraje

Ing. Michal Hanačík

vedoucí Odboru ekonomického

Mgr. Pavel Macura

vedoucí Odboru kultury a památkové péče

PhDr. Zdeňka Friedlová

ředitelka Krajské knihovny Františka Bartoše

PhDr. Václav Mílek

ředitel Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně

PhDr. Antonín Sobek

ředitel Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně

Ing. Petr Všetečka

autorizovaný architekt

Tajemník Řídícího výboru

Ing. Jana Koldová

vedoucí oddělení absorpční kapacity Odboru strategického rozvoje kraje

Výchozí stav

Zlínský kraj je zřizovatelem tří kulturních institucí (příspěvkových organizací): Krajské knihovny Františka Bartoše, Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně a Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Všechny tři sídlí desítky let v pronajatých budovách bývalé školy, Památníku Tomáše Bati, zámku či bývalé vrátnice továrny, a prostorová i provozní omezení jim neumožňují nabízet návštěvníkům očekávaný standard služeb. Základní činnosti jsou pak prováděny jen omezeně a často v nedůstojných podmínkách. U institucí výstavního typu to má zásadní vliv na jejich atraktivitu a lze říci, že jejich dnešní charakter odpovídá úrovni padesátých let dvacátého století. Mají-li být vizitkou vyspělosti regionu, pak je to stav zcela nepřiměřený. Zlínský kraj aspiruje na to, být na mapě cestovního ruchu výrazným místem, přitom světově významné fenomény své historie uceleně neprezentuje. Nejde jen o široký fenomén baťovský, zasahující ve své civilizační misi snad všechny obory lidské činnosti, ale rovněž o fenomén cestovatelský, filmový a další.
 

Hledání místa pro krajskou galerii, knihovnu, muzeum

Po převzetí dříve státních kulturních organizací Zlínským krajem byly v letech 2004–2008 zpracovávány podklady pro jejich nové důstojné dislokace. Po umístění sídla Zlínského kraje do 21. budovy, byly budovy č. 14 a 15 chápány jako nejbližší stavebně vhodné objekty pro krajské instituce. Nejasné majetkové vztahy v bývalé továrně však vyžadovaly hledání i jiných alternativ. Logicky tak byla prověřována možnost obnovení „zlínské akropole“ kolem Památníku Tomáše Bati, jehož obnovu připravuje město Zlín. Tato myšlenka nicméně nenašla širší podporu. Jinou ověřovanou alternativou byla novostavba na místě bývalé soudní budovy v zámeckém parku (pro krajskou galerii). Šlo by o výrazný solitér, moderní protějšek zámku v srdci historické části Zlína. Po ověření řady míst a objektů ve městě bylo rozhodnuto i nadále usilovat o odkoupení dvojice budov 14 a 15 pro integrované Krajské kulturní a vzdělávací centrum, zahrnující všechny tři instituce (v případě muzea jen jeho zlínskou část). Soustředěná jednání Zlínského kraje i města Zlína vedla k částečnému uvolnění majetkových vztahů v bývalé továrně a dvojice budov byla odkoupena Zlínským krajem. Pro volbu těchto budov hovořila jejich poloha na strategickém rozhraní továrny, starého Zlína a dopravního terminálu, spolu s jejich symetrickou kompozicí „brány do továrny“, umožňující vytvořit i atraktivní veřejný prostor. Budovy nebyly ministerstvem kultury prohlášeny památkami, přesto je jejich obnova Zlínským krajem spojována s udržením obrazu města.

Libreto a zadání

1. Záměrem je vytvořit integrované kulturní centrum jako živý organizmus v nově se utvářející městské „city“. Centrum bude uchovávat, prezentovat a rozšiřovat ojedinělé kulturní dědictví regionu jako inspiraci pro lidskou kreativitu v nejširším slova smyslu.

2. Všechny tři instituce vyžadují výraznou vnitřní proměnu, proměnu zacílenou na aktivní práci s návštěvníky a tedy mnohostranné otevření se světu a okolí.

3. Ve vyspělém světě je standardem nabídnout u tohoto typu institucí výraznou architektonickou kvalitu a nezaměnitelné prostředí. V tomto smyslu je zde kladem „památkový“ potenciál baťovské architektury, industriálního dědictví s výrazným regionálním rysem i univerzálním přesahem. Zvláštní důraz je pak kladen na způsob obnovy a nové architektonické intervence. Proto výběr autora veřejnou architektonickou soutěží.

4. Záměr předpokládá rovněž vytvoření živého veřejného prostoru mezi budovami, symbolické „brány“ do továrního areálu, a to v ideální poloze u terminálu místní, regionální i nadregionální veřejné dopravy. Vznikne tak místo setkávání a odpočinku s výstavami, kavárnami, artshopy, nezaměnitelným mobiliářem, uměleckými díly a programy.

5. Využitím trojího synergického efektu, spočívajícího v umístění u dopravního terminálu (dostupnost), v blízkosti sídla Zlínského kraje (integrovaná správa a údržba) a v kumulaci tří institucí na jednom místě (vzájemné návštěvnické vazby, společné projekty), lze dosáhnout podstatného zvýšení návštěvnosti a efektivních provozních nákladů.

6. Nový počátek tří institucí, jejichž společným tématem jsou specifické nároky na vnitřní prostředí, umožní jejich řešení na úrovni 21. století, s využitím energeticky šetrných a promyšlených koncepcí. V pronajatých budovách je tato koncepce nerealizovatelná.

Tvorba zadání

Rozsah projektu vyžadoval podrobnou přípravu podkladů a stavebního programu. Zlínským krajem byl ustaven tým, který shromáždil řadu srovnávacích údajů z podobných institucí v České republice i Evropě a formuloval obsahový rámec zadání. Technické podklady, parametry a koordinaci zajišťovala kancelář Transat architekti, finanční analýzu společnost ECM Facility a.s. Budovy byly přesně zaměřeny a vyhodnoceny limity jejich využití (sondážní statický průzkum a výpočty, rizika tisícileté povodně, omezení vyplývající z ochrany formou památkové zóny a z městské regulace). Pro galerii a muzeum bylo nutné vytvořit společnou představu prezentace fenoménu Baťa v podobě libreta expozic. Reálnost stavebního programu v objektech 14 a 15 byla prověřena objemovou studií, která rovněž určila nejnutnější rozsah dostavby. Náklady na stavební část projektu byly vyčísleny na 725 mil. Kč, celkové náklady pak na 885 mil Kč. O podstatnou část těchto prostředků bude Zlínský kraj usilovat ze strukturálních fondů Evropské unie, konkrétně z Regionálního operačního programu regionu soudržnosti Střední Morava.

Předpokládané rozmístění funkcí podle ověřovací studie (pro soutěžící nezávazné)

Budova č. 14: Krajská galerie výtvarného umění a Muzeum jihovýchodní Moravy (muzeum do budovy přesune pouze své zlínské dislokace, galerie veškeré)

Budova č. 15: Krajská knihovna Františka Bartoše a parkoviště

Prostor mezi budovami: veřejný pobytový a nástupní prostor pro všechny tři instituce Přístavba mezi budovami: sklady knihovního fondu (staticky obtížně realizovatelné ve stávajících budovách), případně vstupní prostory

Plochy kolem budov u přilehlých komunikací: dopravní obsluha, zeleň, veřejný prostor (zejména k ulici Vavrečkově - budoucí městské třídě)

Hlavní činnosti probíhající na staveništi

Činnosti probíhající na staveništi v 18 KT

SO 02(14)

Statické zesílení sloupů 4 a 5.NP
Statické zesílení stropů 3.NP
Statické zesílení obvodových průvlaků 5.NP včetně atiky
Bourání prostupů pro technologie - střecha
Bourací práce statické – pro zesílení sloupů a stropu 3,4 a 5.NP
Armování, bednění, betonáž skeletu komunikačního přístavku +22,48
Vyzdívky - opravy fasády, příčky 1.NP, pilířky
Betonáž žb stěn v ose „L“
Repase oken
Betonáž podlahové desky okolo výtahu V9
Sekání břízolitové omítky v ose „O“
Bourání fasády v ose „1“
Repase lanovky
Sanace trhlin stropu 1.NP, kosmetika betonových konstrukcí
Izolace stěn v osách 1-2 a 15-16 /L,O
Rozvody elektroinstalací
Pokládka parotěsné zábrany na střeše
Malby stropů 1.NP

SO 03(15)

Bourací práce statické – vnitřní , jednotlivá podlaží
Statické zesílení sloupů a stropů 2.NP

SO 04

Podkladní beton vyšší části platformy
Zásyp stěny v ose „H“
Armování a betonáž stropu 1.PP , III dilatace
Armování a betonáž stěn a sloupů a rampy o osách 1-6/ E-L
Příprava podloží vyšší části platformy pro podkladní beton
Rozvody vnitřní ležaté kanalizace

Výhled činností na 19 KT

SO 02(14)

Statické zesílení sloupů 4 a 5.NP
Statické zesílení stropů 3.NP
Statické zesílení obvodových průvlaků 5.NP včetně atiky
Bourání prostupů pro technologie - střecha
Bourací práce statické – pro zesílení sloupů a stropu 3,4 a 5.NP
Armování, bednění, betonáž skeletu komunikačního přístavku +22,48
Vyzdívky - opravy fasády, příčky 1.NP, pilířky
Repase oken
Betonáž podlahové desky okolo výtahu V9
Sekání břízolitové omítky v ose „O“
Bourání fasády v ose „1“
Repase lanovky
Sanace trhlin stropu 1.NP, kosmetika betonových konstrukcí
Izolace stěn v osách 1-2 a 15-16 /L,O
Rozvody elektroinstalací
Pokládka parotěsné zábrany na střeše
Malby stropů 1.NP

SO 03(15)

Bourací práce statické – vnitřní , jednotlivá podlaží
Statické zesílení sloupů a stropů 2.NP
Statické zesílení sloupů 3.NP

SO 04

Podkladní beton vyšší části platformy
Zásyp stěny v ose „H“
Armování a betonáž stropu 1.PP , III dilatace
Armování a betonáž stěn a sloupů a rampy o osách 1-6/ E-L
Příprava podloží vyšší části platformy pro podkladní beton
Rozvody vnitřní ležaté kanalizace

Dosud realizované činnosti

2007

Zlínský kraj a Statutární město Zlín v souladu s Deklarací o společném zájmu v projektu: "Restrukturalizace finančních a vlastnických vztahů v rámci bývalého areálu SVIT, a. s." a dohodou o společném postupu, podepsanou dne 28. 11. 2007 podnikli kroky k majetkové revitalizaci areálu bývalých Baťových závodů.

2008

Zastupitelstvo Zlínského kraje schválilo dne 18. 6. 2008 usnesením č. 0689/Z22/08 smlouvu o budoucí kupní smlouvě na budovu č. 14 a 15

Zahájena příprava architektonické soutěže na obnovu a dostavbu budov č. 14 a 15 bývalé továrny firmy Baťa ve Zlíně, zpracovány prvotní studie a analýzy

2009

Rada Zlínského kraje dne 23.32009 jmenovala usnesení č. č. 0237/R08/09 členy Řídícího výboru projektu: „Krajské kulturní a vzdělávací centrum“.

Zastupitelstvo Zlínského kraje schválilo dne 17. 6. 2009 usnesením č. č. 0105/Z05/09 projektový a finanční rámec projektu KKVC. Proběhla architektonická soutěž o návrh na Krajské kulturní a vzdělávací centrum ve Zlíně, z níž byli vybráni 3 vítězné soutěžní návrhy.

Autoři tří oceněných návrhů byli Zlínským krajem vyzváni v tzv. jednacím řízení bez uveřejnění k podání nabídek na kompletní projektovou dokumentaci díla a autorský dozor.Do architektonické soutěže se přihlásilo téměř 150 architektonických studií z celé Evropy. Porota, v níž byli zastoupeni renomovaní čeští odborníci, nakonec posuzovala 36 nabídek. Autoři tří oceněných návrhů byli Zlínským krajem vyzváni v tzv. jednacím řízení bez uveřejnění k podání nabídek na kompletní projektovou dokumentaci díla a autorský dozor. Všechny přijaté soutěžní návrhy byly publikovány v katalogu soutěžních návrhů.

2010

Vytvořena Řídící struktura akce KKVC
vybrán generální dodavatel projektové dokumentace stavby: A. D. N. S. Production, s. r. o..(RZK usnesení č. 0041/R02/10 ze dne 25. 1. 2010)

Koncept předložen do ROP SM dne 26. 7. 2010 (dne 26. 5. 2010 vyhlášena výzva ROP SM č. 20/2010 k předložení konceptu 2.2.10)

Zpracována část projektové dokumentace stavby (architektonická a dispoziční studie, dokumentace k územnímu rozhodnutí, dokumentace pro stavební povolení)

Dne 31. 12. 2010 stavební povolení nabylo právní moci

Vyhlášena výběrová řízení na dodavatele projektové dokumentace interiéru, na dodavatele technického dozoru stavby = vybrán dodavatel projektové dokumentace interiéru: City Work s. r. o. (RZK usnesení č. 0808/R19/10 ze dne 20. 9. 2010) a technický dozor stavby: Arch.Design, s. r. o. (RZK usnesení č. 0955/R23/10 ze dne 15. 11. 2010)

2011

Dne 3. 2. 2011 usnesením č. 199/VRR23/11 Výborem Regionální rady schválen „Koncept řešení revitalizace části bývalého areálu firmy Baťa“ k uzavření smlouvy o realizaci konceptu. 2 individuální projekty tj. projektové žádosti o poskytnutí finanční podpory do Regionálního operačního programu Střední Morava předloženy do ROP SM dne 9. 3. 2011 (dne 7. 2. 2011 vyhlášena výzva ROP SM č. 22/2011 k předložení individuálních projektů naplňující koncept podoblasti podpory 2.2.10) – dne 27.7.2011 VRR schválil k dopracování (usnesení č. 246/VRR27/11)


Dopracované individuální projekty předloženy do ROP SM dne 5.9.2011 - dne 27.9.2011 VRR schválil k dopracování (usnesení č. 259/VRR28/11)

Schválení výběru nejvhodnější nabídky veřejné zakázky s názvem "Krajské kulturní a vzdělávací centrum ve Zlíně - dodávka stavby", kterou předložili uchazeči ve sdružení PSG - International a. s.; PSG a. s.; POZIMOS, a. s.;

Vodohospodářské stavby Javorník-CZ s. r. o.; Zlínstav a. s.; Metrostav a. s., a STRABAG a. s. (RZK usnesení č. 0578/R15/11)a schválení (RZK usnesení č. 0579/R15/11) zadání veřejné zakázky s názvem "Krajské kulturní a vzdělávací centrum ve Zlíně - dodávka zařízení a technologie identifikace a ochrany knihovního fondu", formou otevřeného nadlimitního řízení (RZK usnesení č. 0578/R15/11) a schválení výběru nejvhodnější nabídky veřejné zakázky s názvem "Marketingové aktivity Krajského kulturního a vzdělávacího centra", kterou předložil uchazeč STUDIO 6.15 dne 8. 8. 2011.

Zpracována projektové dokumentace interiéru

Vzetí na vědomí logomanuál Krajského kulturního a vzdělávacího centra zpracovaný společností STUDIO 6.15 s. r. o. (RZK dne 3. 10. 2011 usnesení č. 0872/R19/11)

Plánované činnosti

2011

Výběr a schválení dodavatele interiéru a stálých expozic stavební činnosti a činnosti technického dozoru a koordinátora bezpečnosti práce

2012

Ukončení stavební činnosti na návazné infrastruktuře a na budově č. 14
Pořízení interiérového vybavení
Ukončení projektu „Revitalizace návazné infrastruktury a parteru objektů 14. a 15. (předpoklad 30. 12. 2012)

2013

Ukončení stavební činnosti na budově č. 15
Ukončení projektu: "Revitalizace objektů 14. a 15. bývalého areálu firmy Baťa“ (předpoklad 30. 9. 2013)
Uvedení do provozu celého Krajského kulturního a vzdělávacího centra (předpoklad 1. 10. 2013)

Architektonická soutěž

Architektonická soutěž o návrh je jediným zákonným způsobem, kterým lze získat v rámci nabídek již samotné řešení daného tématu jednotlivými uchazeči. Řídí se Soutěžním řádem České komory architektů a Zákonem č. 137/2006 Sb. o zadávání veřejných zakázek. Historie architektonických soutěží sahá s jistotou do období renesance, možná dále a přinesla řadu vynikajících staveb. Veřejným zakázkám pak nabízí transparentní a ověřitelný výběr nejlepšího návrhu.

Architektonická soutěž na Krajské kulturní a vzdělávací centrum ve Zlíně byla vypsána jako veřejná anonymní jednokolová soutěž, otevřená pro účastníky z České republiky a členských států Evropského hospodářského prostoru a Švýcarské konfederace, kteří jsou autorizovanými architekty v oboru architektura nebo autorizovanými inženýry v oboru pozemní stavby. Organizací soutěže byla pověřena kancelář Transat architekti ve spolupráci s Odborem strategického rozvoje kraje.

Porota architektonické soutěže má lichý počet členů s převahou porotců nezávislých na vyhlašovateli. Zároveň jsou v ní většinově zastoupeni porotci se stejnou kvalifikací, jaká je požadována po soutěžících. Složení poroty je zveřejněno již při vyhlášení soutěže, návrhy jsou porotou posuzovány bez jmen autorů. Zájem architektů a inženýrů o účast v soutěži do značné míry určuje odborná prestiž poroty. Snahou vyhlašovatele i organizátorů soutěže na Krajské kulturní a vzdělávací centrum ve Zlíně proto bylo sestavit porotu po všech stránkách vyváženou, s nezpochybnitelným kreditem u odborné veřejnosti.

Soutěžní podmínky byly projednány a odsouhlaseny porotou na její ustavující schůzi, konané 12. 5. 2009, a následně schváleny Radou Zlínského kraje a Českou komorou architektů. Soutěž byla vyhlášena 22. 5. 2009, lhůta pro podání návrhů skončila dne 20. 8. 2009. Do soutěže se vyzvednutím soutěžních podmínek přihlásilo celkem 149 uchazečů (108 z České republiky, 27 ze Slovenska, 5 z Rakouska, 3 z Německa, 2 z Velké Británie, 2 ze Španělska, 1 z Nizozemí a 1 z Itálie), návrhy odevzdalo 36 z nich.

Porota hodnotila návrhy ve dnech 9. až 11. 9. 2009 a podle jejího doporučení udělil vyhlašovatel v souladu se soutěžními podmínkami 1. cenu ve výši 1.100.000,- Kč, 2. cenu ve výši 900.000,– Kč a 3. cenu ve výši 800.000,- Kč. Kromě toho udělila tři odměny ve výši 100.000,- Kč návrhům, které přinesly pozoruhodné dílčí podněty a řešení. Autoři tří oceněných návrhů byli Zlínským krajem vyzváni v tzv. jednacím řízení bez uveřejnění k podání nabídek na kompletní projektovou dokumentaci díla a autorský dozor.

Vítězem a dodavatelem projektové dokumentace stavby se stala firma A.D.N.S. PRODUCTION s. r. o., se sídlem Na Příkopě 12, 110 00 Praha 1 (RZK usnesení č. 0041/R02/10).

Porota

Porotci nezávislí na vyhlašovateli, se stejnou
odborností se soutěžícími:

Prof. ing. arch. Miroslav Masák, předseda poroty
Prof. ing. arch. Emil Přikryl
Ing. arch. Regina Loukotová, Ph.D.
Ing. arch. Antonín Novák

Porotci nezávislí na vyhlašovateli:

Prof. PhDr. Pavel Zatloukal, ředitel Muzea umění Olomouc

Porotci zastupující vyhlašovatele:

Libor Lukáš, statutární náměstek hejtmana Zlínského kraje, místopředseda poroty
Ing. Jindřich Ondruš, náměstek hejtmana Zlínského kraje
PhDr. Zdeňka Friedlová, ředitelka Krajské knihovny Františka Bartoše

Porotci zastupující město Zlín, se stejnou
odborností se soutěžícími:

Ing. arch. Dagmar Nová, hlavní architektka města Zlína

Náhradníci poroty nezávislí na vyhlašovateli:

Mgr. Karolina Jirkalová

Ing. arch. Marek Štěpán

Náhradníci poroty zastupující vyhlašovatele:

PhDr. Ivan Plánka, ředitel Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně
PhDr. Václav Mílek, ředitel Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně
Ing. Milan Hudec, vedoucí Odboru investic Zlínského kraje
Mgr. Pavel Macura, vedoucí Odboru kultury a památkové péče Zlínského kraje
Ing. Petr Všetečka, zpracovatel zadání soutěže

Sekretář soutěže:

Ing. Robert Václavík

Přezkušovatelka soutěžních návrhů:

Ing. arch. Yvonna Soukupová

Přizvaní znalci:

Ing. Klára Hodaňová, náměstkyně ředitele NPÚ Kroměříž, pro obor památková péče
Ing. Ota Nový pro obor statiky a dynamiky konstrukcí
Jan Žemlička pro obor vnitřního prostředí budov

Kritéria hodnocení

Kritéria, podle kterých byly soutěžní návrhy hodnoceny:

A. Tvorba urbanistického a architektonického celku

D. Energetika, vnitřní prostředí, ekonomika, investice a provoz

Předchůdce Krajského kulturního a vzdělávacího centra: Studijní ústavy

Prvním velkorysým soustředěním kulturních, vzdělávacích a výzkumných institucí ve Zlíně byly Studijní ústavy, založené firmou Baťa v roce 1935. Byly rozvrženy do čtyř pětipodlažních budov kolem krystalického Památníku Tomáše Bati, realizovány byly před druhou světovou válkou jen dvě. Jan Antonín Baťa a František Lýdie Gahura vtiskli tomuto souboru podobu symbolické akropole nad městem. Studijní ústavy byly institucí zcela nového druhu, ideově rozdělenou na technické obory (Technologický ústav), přírodní vědy, duchovní vědy a umění. Pracující člověk zde měl pro každý úsek moderní práce najít teoretickou radu a poučení o řešených otázkách. Instituce spojovala výukové, studijní i výstavní pojetí, organickou součástí byl experiment. Proto byly Studijní ústavy bohatě vybaveny praktickými výukovými pomůckami, vzorky, knihovnami a uměleckými sbírkami. Součástí byl mimo jiné Mineralogicko-geologický výzkumný ústav či Orientální oddělení, související s oborovou i prostorovou expanzí firmy. Ústavy byly rovněž ohniskem výtvarného života pořádáním pravidelných salonů soudobého československého umění a založením Školy umění, vycházející z principů německého Bauhausu. Studijní ústavy daly základ krajským uměleckým a muzejním sbírkám i zlínskému vysokému školství i výzkumu. Ve své době byly institucí zcela novátorskou, což vynikne například při srovnání s pařížským Centrem Georgese Pompidoua, vybudovaným na podobných principech v letech 1972–1977.

Souřadnice místa: Baťův rastr

„Baťův rastr“ chápali jeho tvůrci – vedle Tomáše Bati to byli jeho manažeři, urbanisté a architekti (v čele s F. L. Gahurou), inženýři a mnoho dalších profesí – jako zrod nového typu města. Na jeho počátku byla nutnost dát organizovanou strukturu rychle rostoucí továrně, kterou na tomto místě Baťové budovali od roku 1900. Během dvacátých let tak vznikla její razantní proměna na „továrnu v zahradách“, s pevným modulem budov v pravoúhlé síti ulic a zeleně. Princip silný svou elementárností, ke kterému takřka není co dodat, mimo variací jeho základních témat. Americké inspirace Tomáše Bati, reprezentované v architektuře univerzální železobetonovou konstrukcí budov (20 x 20 stop = 6,15 x 6,15m) či zálibou ve „vysokostavbách“, nalezneme i v číslování budov: první číslo dvojčíslí určuje vždy polohu budovy ve směru východozápadním, druhé pak ve směru severojižním. Jedinečnost Zlína ovšem zapříčinilo především vykročení továrny přes její zdi – stejný urbanismus a architekturu použili baťovci při tvorbě nového centra Zlína a posléze k tvorbě dalších továren a satelitních měst a jejich „exportu“ do Evropy i do zámoří.
Obnova zlínské továrny po spojeneckém bombardování (1944) a znárodnění (1945) potvrdila původní řešení v pozměněném měřítku, daném sčítáním sousedních modulů do přibližně čtvercových polí. Chaos lidové správy města i podniku a vyhnání původního managementu kupodivu nevedly k chaotické stavební produkci. Zlín za to zřejmě vděčí architektu Jiřímu Voženílkovi, kterého baťovská praxe spojená s komunistickou vírou a nepopiratelnými odbornými i manažerskými schopnostmi postavila do čela zlínského urbanistického plánování a po převratu v roce 1948 katapultovala do vysokých státních funkcí. Je autorem poválečného generelu továrny, několika nových výrobních budov a nové zlínské dominanty – Kolektivního domu. V letech 1961–1970 byl hlavním architektem města Prahy.

Nový typ etážových budov: č. 14 a 15

Budovy č. 14 a 15 (a rovněž č. 44) z let 1946–1949 byly projektovány Jiřím Voženílkem jako nový typ výrobních budov pro poválečnou obnovu továrny, s mnoha inovacemi oproti typickým baťovským předválečným objektům. Výchozí baťovský modul 6,15 x 6,15 m byl v severním i jižním traktu rozšířen na 7,85 m tak, aby se maximálně využilo přirozeného osvětlení pracovišť, střední přístavek byl zredukován na nákladní výtah, ostatní komunikační a obslužné prostory přesunuty do přidaných koncových polí. Do nich byly také umístěny strojovny vzduchotechniky (v každé etáži 4), které starší budovy neměly, s výjimkou Baťova mrakodrapu. Oproti němu zde ale bylo vytápění a větrání řešeno oddělenými systémy. Nová konstrukční výška 5 m umožňovala kromě podstropního vedení vzduchotechniky také vložení mezipatra zázemí zaměstnanců do koncových polí. V suterénu těchto polí byly umístěny centrální sprchy. Konstrukčně, technickým vybavením i architektonickým řešením budovy rozvíjely standard daný 21. budovou a měnily kvalitu pracovního prostředí. Na střechách objektů byly situovány stanice lanovek (přepravníků), které zajišťovaly pohyb výrobků mezi budovami.

Převrácená funkcionalita

Baťovská odpovědnost a osobní růst jednotlivce byly po znárodnění a komunistickém převratu postupně opuštěny, systém byl nadále udržován technicky a kolektivně. Na zlínské akropoli byl jeden ze Studijních ústavů změněn na sídlo policie, Památník Tomáše Bati byl přestavěn na Dům umění a sídlo Filharmonie pracujících.

Obuvnická velkovýroba orientovaná na východní trhy spřátelených komunistických zemí byla po návratu svobodných poměrů ekonomicky neudržitelná. Spolu s ní po roce 1989 skončilo i státní vlastnictví továrního areálu a ten se začal štěpit na jednotlivé budovy nebo jejich skupiny (restituce majetku se nevztahovaly na znárodnění před rokem 1948 a tedy ani na majetek firmy Baťa). V roce 1991 byla větší část továrny prohlášena městskou památkovou zónou, spolu s celým baťovským městem. Privatizační proces se časově potkal s hlubokou strukturální krizí celého obuvnického průmyslu a s vnitřním dluhem na stavebním a technologickém fondu. Výsledkem bylo nepřehledné vlastnictví velké části atomizovaného celku, podvázané ručením za různá bankovní dobrodružství devadesátých let. Některé budovy změnily funkci, z mnoha míst areálu zmizel život.

Brownfield?

Počátkem nového tisíciletí rostla potřeba vrátit do prostředí továrny organizovanost, zejména v oblasti infrastruktury. Pro východní část areálu přilehlou k městskému centru byla – nejprve v teoretické rovině – hledána relevantní východiska pro postindustriální éru. Vizí městské správy se již v devadesátých letech stala nová „city“, tedy transformace historicky nejzajímavější východní části továrny na součást centra města. Vzhledem k velikosti průmyslových budov byla zvažována především univerzitní a správní funkce. Rychlý rozvoj Univerzity Tomáše Bati se nicméně z větší části odehrál v jiných částech města, neboť továrna byla v době dislokací nových univerzitních pracovišť zablokována složitými vlastnickými vztahy.

Areál byl alespoň zbaven oplocení a bran a ulice dostaly jména po osobnostech baťovské éry. Prvním krokem k revitalizaci objektů se tak stala v letech 2002–2004 až obnova správní budovy č. 21 – Baťova mrakodrapu – jako sídla Zlínského kraje a finančního úřadu, doprovázená novostavbou parkovacího domu na místě budovy č. 11. Podmínky pro to byly vytvořeny koordinovanou vůlí celé politické reprezentace města, státu a nově se rodící krajské samosprávy, týkaly se nicméně pouze této exkluzivní budovy, jediné státem chráněné památky v celém areálu. Stát budovu zbavil finančních břemen a investoval do její obnovy, která měla kromě praktického i symbolický význam. Město Zlín pak v roce 2006 obnovilo s pomocí evropských fondů jednu z typických výrobních budov (č. 23) s novou funkcí „podnikatelského inkubátoru“. Ostatní budovy jsou v soukromém majetku a jejich další osud vyvolává řadu otázek a nejistot, neboť jde o budovy různého stáří a charakteru. Jsou mezi nimi i objekty zcela zásadního významu pro identitu města, které ale nejsou jednotlivě chráněnými památkami. Fenoménem je i těsné sousedství objektů, které si udržely svou výrobní funkci, s budovami transformovanými. Neméně podstatné je pak zachování výchozí urbanistické myšlenky – „Baťova rastru“, která dosud nebyla porušena, ale ani dostatečně závazně deklarována jako trvalý regulativ.

Antoní Bajaja, spisovatel, žije ve Zlíně

K pokračující revitalizaci továrního areálu

Jako rodák a pamětník se nikdy nesmířím s úhynem průmyslového obra, těch „fabrik“ pod úpatím Tlusté hory. Bez nich by neexistoval funkcionalistický Zlín v jeho jedinečné celistvosti. Nejde jen o zánik či útlum výroby. V místech, kterým teď říkáme „tovární areál“, se rodily myšlenky a vize, odtamtud firma Baťa expandovala do světa. Ty doby jsou pryč. Ale pro město, kde mezitím vznikla například Univerzita Tomáše Bati a vyrostl komplex s unikátním koncertním a kongresovým palácem, znamenají chátrající tovární budovy dlouhodobou výzvu. Ta už byla naštěstí přijata. Ujali se jí renomovaní architekti, restaurátoři a stavaři, kteří v roce 2004 zrekonstruovali proslulý Karfíkův mrakodrap, budovu 21 z třicátých let minulého století, nynější sídlo kraje. Východní část areálu

hned trochu ožila. Pronikla sem osobní i hromadná doprava, lidé si zvykli, že „za zeď“ se nechodí jen „makat ke kruhům“. Nové služebny tu našli policisté, prostor k obživě drobní podnikatelé, obchodníci, výtvarníci… – tedy lidé s chutí tvořit a prosperovat. Nedávno jsem o této proměně napsal, že desítky hektarů na levém břehu Dřevnice by unesly stokrát víc rozmachu.

No takový rozmach přichází. Podnítí ho rekonstrukce čtrnácté a patnácté budovy, kam se přemístí Krajská knihovna Františka Bartoše, Krajská galerie výtvarného umění a Muzeum jihovýchodní Moravy. Vznikne jedinečné kulturní a vzdělávací centrum. Tisíce knih, exponátů, výtvarných děl, unikátních předmětů a památek dodají tomuto místu zvláštní sílu, která přidá pokračujícímu průniku města do továrny humanitní, kulturotvorný rozměr. Takový, co obohacuje a povyšuje naše činy, co díky synergickému propojení tří institucí povede k tomu, že v srdci Zlína, kde v minulosti proudily davy z práce do práce, se zjeví útočiště, které z města „splašených ševců“ udělá skutečnou metropoli. Tu, o níž snil předvídavý Tomáš Baťa a jeho pokračovatelé; v níž se pracovitost, kreativita a podnikavost spojí s kulturností a vzděláním. Kam budou proudit turisté, protože Zlín jim nabídne zážitky, které nejenže neztrácejí kontakt se světem, ale přidávají navíc inspiraci pramenící z dotyků blízkého Valašska s Moravským Slováckem a Hanou.

Antonín Bajaja (září 2011)

Josef Holcman, spisovatel

Záměr 14|15 se mně jako člověku, žijícímu zde 33 roků zamlouvá, tím spíš, že znám stísněné podmínky, v jakých fungují ve Zlíně knihovna, muzeum a galerie. Upozorňuji však, že jde o pohled laika. Čili:

1. Tímto záměrem se vyřeší situace tří kulturních institucí kraje tak, aby mohly důstojně, v kultovním a typickém zlínském prostředí, vyvíjet potřebnou činnost.

2. Uvolní se tři historické budovy, v nichž je možno realizovat to z kultury (nebo oblasti jiného lidského konání), co Zlínu chybí. Zejména se naskýtá příležitost, aby Zlín Tomáši Baťovi Zakladateli obnovil památník. Využití zámku je záležitostí

složitou, když se tam neuchytila ani restaurace, nicméně Zlín zas tolik historických budov předbaťovského období nemá, takže využití se jistě najde.

3. I když je to kapka v moři, tak přece jenom rekonstrukce 14. a 15. budovy napomůže revitalizaci chátrajících Baťových závodů, které jsou unikátem. Samozřejmě jsem si vědom, že tradice je často neohebná a že návštěvníci jsou zvyklí chodit tam, kde chodí, zejména pokud jde o knihovnu prakticky v centru. Ale 14|15, pokud srovnáme vzdálenosti s jinými městy, je blízko a já věřím, že lidé si tam cestu najdou.
Josef Holcman, spisovatel

Karel Pavlištík, etnograf

Realizace projektu 14|15 BAŤŮV INSTITUT má mimořádně důležitý význam nejen pro Zlín, ale pro celý region. Tři instituce, které na celém světě patří ve společenské struktuře každého regionu, každého města k významným dominantám, dostávají ve zlínském případě po dlouhé době a v případě muzea jako poslední v kraji důstojný stánek, jehož moderní prostorová a technologická koncepce umožní, aby Muzeum jihovýchodní Moravy, Krajská knihovna Františka Bartoše a Krajská galerie využily vynikajících výsledků své dosavadní odborné činnosti k rozvinutí rozsáhlejší, intenzivnější, bohatší a přitažlivější činnosti jak v oblasti prezentační, tak v oblasti výchovné a vzdělávací. V případě Muzea jihovýchodní Moravy

například se jistě stane, mimo jiné, výrazným magnetem pro širokou domácí i zahraniční návštěvnickou obec centrální expozice Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost, která moderní muzejní prezentací vzácných historických předmětů a dokumentů vyjádří vliv a význam baťovského duchovního odkazu v domácím i evropském historickém kontextu. Karel Pavlištík, etnograf

Ludvík Vaculík, spisovatel, rodák z našeho kraje
Pana Vaculíka – coby uznávaného spisovatele, rodáka a Baťovce - jsme pořádali o záštitu dopisem, na nějž reagoval pozoruhodným textem:

„Už v rozhovoru s Tondou Bajajou jsem s Vaším návrhem souhlasil. Jednak jsem vůbec rád, že se to dělá, a za druhé jsem, myslím, v té vzdálenější budově směrem k bývalému koupališti chodil dva roky do odborné obuvnické školy, což patřilo k tomu, že jsem se učil obuvníkem. Ano: mám výuční list. A musel jsem opravdu odevzdat pár rámové vycházkové obuvi a pár pracovní flokované. Tu flokovanou jsem nechal ve škole, ve vycházkové chodil můj tatínek, měla jeho číslo. Zajímavé, na co jsem od té doby často myslil, že i ta obuvnická škola přinášela vzdělání přesahující

obyčejné ševcování. Měli jsme také dobré učitele. Sám jsem přitom dělal v budově č. 44 a 45, tedy v gumárnách. Ale byly to normální obuvnické dílny, jen se na boty lisovala gumová podešev. Já měl lehkou práci: do žlábku na podpatku vkládat podkůvky a několika hřebíky je přibíjet. Rád jsem měl takovou jednodušší práci, při níž jsem mohl myslet na něco jiného. Jiní kluci si zakládali na tom, když postupovali k těžší práci, na mašinách. Při tomto přibíjení jsem se učil holandsky. Mistr šel, viděl knížku na mém ponku, podíval se, co to je, díval se, jak to přibíjím, neřekl nic a šel dál.“
Ludvík Vaculík, září 2011

14|15 BAŤŮV INSTITUT se stane novým sídlem tří příspěvkových organizací zřizovaných Zlínským krajem:

Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně se věnuje především českému a slovenskému výtvarnému umění a architektuře 19. až 21. století. Spravuje a dále buduje sbírku uměleckých děl, pořádá výstavy, vzdělávací programy a spektrum své činnosti doplňuje o akce propojující různé obory kultury. Usiluje o to stát se jedinečným místem nevšedního vzdělávání a prostorem pro aktivní setkávaní s uměním. Jedním z podstatných cílů galerie je i stimulace výtvarného života v regionu.

Vedle výstav v Domě umění a druhém patře zlínského zámku nabízí svým návštěvníkům možnost studia sbírkových předmětů a konzultace v oblasti výtvarného umění a architektury či rozsáhlou specializovanou knihovnu a badatelnu. V návaznosti na svůj program vydává odborné publikace, mimo jiné čtvrtletník Prostor Zlín.

Do svých nových prostor ve 14|15 BAŤOVĚ INSTITUTU se všechny části Krajské galerie výtvarného umění přestěhují na podzim 2012. Obsadí 1., 2. a 4. etáž budovy 14.

Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně získává, shromažďuje, trvale uchovává, eviduje a odborně zpracovává sbírky muzejní povahy (přírodnin i lidských výtvorů), umožňuje jejich veřejné užívání, zkoumá prostředí, z něhož jsou sbírkové předměty získávány a poskytuje služby výchovné a vzdělávací pro studijní i vědecké účely.

Základním posláním muzea je poskytnout zázemí pro odborné, vzdělávací a kulturní služby ve všech oblastech předmětné činnosti a přispět k rozvoji volnočasových aktivit občanů všech věkových kategorií, širokou škálou kulturních, vzdělávacích a osvětových programů přispívat k rozšiřování kulturního a historického potenciálu města Zlína a Zlínského kraje.

Do svých nových prostor ve 14|15 BAŤOVĚ INSTITUTU se na podzim 2012 přestěhují akvizice z dosud užívaných objektů ve městě Zlíně – zámku a vstupní budovy továrního areálu (muzeum obuvi). Zatímco expozice z těchto prostor najdete nyní nově ve 14. budově, provoz muzea v dalších objektech (Hrad Malenovice, NKP Ploština, Baťovský domek a Muzeum luhačovického Zálesí) zůstane beze změn.

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně je veřejná knihovna s univerzálními knihovními fondy a regionální centrum knihovnických, bibliografických a informačních služeb pro síť veřejných knihoven Zlínského kraje. Je největší knihovnou ve Zlínském kraji, v jejím knihovním fondu se nachází přibližně 450 tisíc svazků.

Krajská knihovna poskytuje návštěvníkům knihovnické a informační služby, pořádá kulturní a vzdělávací akce pro školy a veřejnost. Knihovna zajišťuje metodické, poradenské a další služby knihovnám Zlínského kraje, vydává publikace v Edici Zlínský kraj a časopis ZVUK Zlínského kraje.

Krajská knihovna se nyní nachází v budově bývalé Komenského školy na třídě Tomáše Bati, svou činnost vykonává i v dalších 3 obvodních knihovnách a v 11 pobočkách.

Do nových prostor ve 14|15 BAŤOVĚ INSTITUTU se přestěhují všechna oddělení krajské knihovny z budovy na třídě Tomáše Bati v létě 2013. V 15. budově bude knihovna pro děti i dospělé, prostory pro vzdělávání a kulturní akce, kavárna a další zázemí pro návštěvníky. Sklad knihovního fondu bude umístěn v platformě spojující 14. a 15. budovu.

Dodavatelem jednotného vizuálního stylu a komunikační kampaně projektu konverze budov 14 a 15 do podoby kulturně vzdělávacího komplexu 14|15 BAŤŮV INSTITUT je společnost

STUDIO 6.15 s.r.o.

Kontaktní osoba:

ZÁJEM MÉDIÍ O 14|15 BAŤŮV INSTITUT STOUPÁ!

(foto: Petr Zákutný)

2. Návštěvní den na stavbě, která mění zchátralé tovární budovy 14 a 15 v supermoderní centrum kultury a vzdělanosti Zlínského kraje, přilákal značný zájem médií. Blesky na fotoaparátech a světla kamer se rozzářila především ve chvíli, kdy bylo do neprodyšného boxu vkládáno Poselství budoucím generacím a další atributy současné doby. Vrcholem 2. Návštěvního dne bylo následné vložení boxu s Poselstvím do suterénu budovy 14. Podívejte se, jak o této události informovala média!

http://www.ceskatelevize.cz
http://www.vz24.cz
http://www.1-zpravy.cz
http://zlin.cz
http://www.ceskydomov.cz
http://pravednes.cz
http://www.mestozlin.com
http://zlinsky.denik.cz

POSELSTVÍ BUDOUCÍM GENERACÍM BYLO ULOŽENO DO ZÁKLADŮ 14|15 BAŤOVA INSTITUTU

Poselství budoucím generacím bylo ve čtvrtek 1. 3. 2012 okolo 11. hodiny zazděno v suterénu k základům budovy číslo 14 – jednoho z objektů 14|15 BAŤOVA INSTITUTU. Stalo se tak při příležitosti 2. Návštěvního dne stavby, který pro novináře a zástupce médií uspořádal Zlínský kraj, investor projektu, spolu s kooperujícími subjekty. Poselství má podobu neprodyšné schránky, do níž byly vloženy: samotný text poselství, část projektové dokumentace a nosiče se všemi relevantními informacemi o tomto jedinečném projektu.

„S ohledem na to, že navazujeme na historii a realizujeme kulturní centrum, které bude sloužit mnoha dalším generacím, rozhodli jsme se udělat něco, co bylo v dřívějších dobách pro

podobné nadčasové projekty mnohdy charakteristické. A to právě uložení poselství s informacemi o době, stavbě a záměrech. Vidíme v tom symboliku i možnost, jak tradičním způsobem předat informace budoucím generacím,“
vysvětlil šéf řídícího výboru – statutární náměstek hejtmana Libor Lukáš.

Uložení poselství do základů 14|15 BAŤOVA INSTITUTU následovalo až po setkání s vedením projektu i stavby v showroomu v budově č. 13. Mimo Libora Lukáše se jej zúčastnil i hlavní architekt záměru Juraj Sonlajtner a manager stavby Zdeněk Adamec ze společnosti PSG. Přítomné novináře seznámili s aktuálním dění na stavbě.

„V současné době je vybetonován zesílený statický strop ve druhém nadzemním podlaží budovy 14 a začaly hydroizolační práce na platformě mezi budovami. Vybourána je také stará střešní konstrukce na budově 14, připravuje se repase lanovky a probíhá tak příprava pro montáž ocelové konstrukce pro vzduchotechniky, následovat bude realizace nové střechy.

Hotovy jsou také dojezdové vany dvou nových výtahů v přístavbě budovy 14 a budou se zakládat sloupy pro nové výtahové šachty. V budově 14 je v plném proudu betonáž zesilování betonových stropů,“ uvedl Zdeněk Adamec.

Setkání s novináři, konané 1. 3. 2012 na stavbě 14|15 BAŤOVA INSTITUTU, bylo druhým ze série tzv. Návštěvních dnů. Ten první se uskutečnil 16. 12. 2011. Další je na programu v průběhu jarních měsíců. Projekt konverze budov 14 a 15 do podoby 14|15 BAŤOVA INSTITUTU, nejvýznamnější revitalizační projekt baťovského Zlína, bude mít dva vrcholy. Na podzim 2012 bude otevřena budova 14, v níž budou sídlit Krajská galerie výtvarného umění a Muzeum jihovýchodní Moravy. O rok později, na podzim 2013 se veřejnosti zpřístupní rovněž budova 15 – budoucí sídlo Krajské knihovny Františka Bartoše.

V současné době se kromě intenzivní stavební činnosti připravují za účasti architektů, výtvarníků a kurátorů zejména muzejní a galerijní expozice.

V rámci 2. Návštěvního dne tak již mohly být zveřejněny dokonce velmi detailní údaje, srovnávající původní a nové expozice.

Projekt 14|15 BAŤOVA INSTITUTU je kalkulován na 900 milionů korun. Více než polovinu - rovnou půlmiliardu přitom čerpá Zlínský kraj formou dotace od Regionálního operačního programu Střední Morava.

(foto: Petr Zákutný)

Hlavním oficiálním mediem projektu je webová prezentace www.14-15.cz.

KDYBY SE NEJEN CTILY, ALE I UPLATŇOVALY PRINCIPY BAŤOVA PODNIKÁNÍ, NA SVĚTĚ BY DNESKA BYLO LÍP!

říká v rozhovoru www.14-15.cz Ing. Pavel VELEV, výkonný ředitel Nadace Tomáše Bati

Jak vnímáte vznik 14|15 BAŤOVA INSTITUTU, v němž najdou nové sídlo galerie, muzeum a knihovna?

Samozřejmě pozitivně. Jako nový faktor, který může zmíněné instituce posunout kupředu. Jako jindy i zde může být změna na počátku dalšího rozvoje. Díky novým prostorům a jejich citlivému uspořádání se na světlo boží jistě dostanou předměty a materiály, které byly dosud v depozitářích. Nové podmínky tak nutí autory expozic, aby vystavili to nejlepší a dávali věci do souvislostí i z novátorských pohledů. Dívám se na to tak i přesto, že jsem byl zpočátku skeptický zejména k expozici Obuvnického muzea.

Tento dosud samostatně stojící subjekt, byť jako součást Muzea jihovýchodní Moravy, se nyní dostane do rámce jednoho velkého celku. Původně jsem měl za to, že je to špatně. Nyní s odstupem času jsem postoj přehodnotil. Nazírám na to jako na šanci úspěšně prezentovat obuvnické exponáty v kontextu s replikou výrobní linky, a v návaznosti na expozici baťovské prodejny.

Sám jste řekl, že v případě muzejní expozice ve 14. budově jde o jeden celek. Jmenuje se Princip Baťa. Bude podle vás tato zajisté promyšlená a informačně hodnotná expozice dostatečným zadostiučiněním Baťům a Baťovcům za všechna ta osudová příkoří? Vykonali jsme za těch 21 let po sametové revoluci dost pro rehabilitaci jména Baťa?

Nevím, jestli slovo zadostiučinění je na místě. Ale začal bych jinak. Město Zlín má tu velkou výhodu, že to, co Baťa vybudoval, myslím především architekturu, zde stále zůstává. Neříkám, že je Zlín sám o sobě muzeem, ale je v něm na první pohled dílo Bati patrné. Na druhou stranu – Baťa zde žádné jiné muzeum nikdy neměl. A to byla velká chyba, protože sem jezdila řada lidí právě kvůli Baťovi a nenacházeli zde žádné centrum, v němž by se v kostce seznámili s baťovskou tradicí. My jsme je posílali dívat se na domečky, k hrobu T. Bati na hřbitov, později měli návštěvníci možnost navštívit Baťovu vilu. Samozřejmě také mohli vidět mrakodrap, z jehož terasy máte továrnu i další část baťovského Zlína jako na dlani. Ale to není to, co by sám Baťa preferoval. U něj byli na prvním místě zákazníci a služby pro ně, a samozřejmě také vzdělávání lidí. A to všechno se uskutečňovalo uvnitř budov, není to patrné z jejich zevnějšku. Naštěstí odkaz baťovské éry zůstal v pamětnících, kteří zejména zkušenosti

přenášeli na mladší generaci. Proto baťovské myšlení nezničilo ani 40 let komunismu. Nově pojatá expozice muzea by uchování odkazu mohla významně pomoct. Nastane totiž doba, kdy mladá generace již nebude moci čerpat ze zkušeností pamětníků, protože těch nám bohužel ubývá. Je jasné, že se do expozice nemůže vejít vše, co by si zasloužilo tam být. Avšak je tu i další šance, a tou je Památník Tomáše Bati.

Podporujete jeho vznik? Myslíte si, že je možné vrátit budovu jejímu původnímu účelu?

Tento krystal může být dalším místem, které bude připomínat úspěšnou Baťovu éru. Zároveň může sloužit i jako vzdělávací instituce. I když 14|15 BAŤŮV INSTITUT bude i centrem vzdělanosti, mám za to, že každá další instituce přinášející informace je prospěšná. Ať si nastupující generace mohou ze všech těchto pramenů vzít to nejlepší, jistě to využijí. Především to je systém práce s lidmi, vztah k technice, sociální hledisko, vzdělávání, řídicí systém. Tyhle a další podstatné ideje by každá z institucí, opírajících se o Baťovy principy, měla mladým lidem poskytnout. Aby si uvědomili, v čem tkvěl ten fenomén. Proč byl tak úspěšný.

Dokážete si představit součinnost všech, kteří z Bati vycházejí či se k němu hlásí? Například spolupráci na půdorysu Zlínský kraj – tedy 14|15 BAŤŮV INSTITUT, Nadace Tomáše Bati, Univerzita Tomáše Bati a dalších, například město Zlín?

Pro mě je to samozřejmost. I s účastí dalších, nejmenovaných institucí. Pokud by si každý hrál takzvaně na vlastním písečku, nemůže to mít tu sílu, jakou by to mít mohlo. Bez úzké spolupráce zmíněných se baťovská

tradice nemůže koncepčně ideálně rozvíjet. My již nyní spolupracujeme, ale nemá to korigovaný několikastranný rámec. Nadace ovšem se všemi spolupracuje úspěšně!

Letos uplyne 80 let od smrti Tomáše Bati. Kdyby této události nebylo a kdyby nebylo války a komunismu, Zlín by v průběhu druhé poloviny XX. století vypadal jinak. Dokážete si představit, co by si sám Tomáš Baťa, jako již starý pán, do svého muzea, například muzea vývoje fabriky, nechal instalovat?

Na základě studia mnoha materiálů bych hádal, že by Tomáš Baťa žádné muzeum nechtěl. A kdyby snad nějakou expozici tvořil, hrála by hlavní roli technika. Byl velmi technicky zvídavý, nadšenec do technologií. Na techniku kladl důraz po celou dobu vedení svých závodů. Spíš než muzeum by vytvořil technologický park - něco jako science centre, kde by se lidé mohli poučit - vzdělat a tyto znalosti a dovednosti by byly zdrojem jejich další kreativity.

Co muzeum obuvi, to jistě bylo zájmem Baťů od pradávna…

Ano, muzeum obuvi založili a přivezli ze světa hezkou řádku bot. Po válce o tuto instituci nebyl zájem, ale později ho vedení národního podniku Svit obnovilo.

A co Tomáše juniora, jehož jste dobře znal, co jeho by v muzeu zajímalo? Kam ho srdce táhlo?

Předně musím říct, že Tomáš Baťa junior, jemuž se říkalo Tomík, by stavbu 14|15 BAŤOVA INSTITUTU přivítal. Podle mě by neměl nějakých specifických preferencí pro ten či onen obor. Jak má expozice vypadat, by nechal na nás. Stejné podpory se tomuto projektu dostává od paní Baťové (Sonji – pozn. redakce) i jejich dcer.

Věřme, že čilý stavební ruch a přípravy Baťovi na vlastní oči uvidí!

Když ne dřív, tak určitě na 1. máje!

Na závěr filozofickou otázku, pane řediteli. V čem jsme se od Baťů nepoučili? Co neděláme, a přitom bychom to ve svobodných podmínkách dělat mohli a měli?

Je to jednoduché. Baťa byl podnikatel, který realizoval sociální odpovědné podnikání. To nám velmi chybí. Tomáš Baťa vždycky tvrdil, že podniká proto, aby se lidé kolem něj měli lépe. Když se budou mít líp lidi kolem něj, bude se mít lépe i on. Smysl sociálního podnikání je v tom, že se ze zisků společnosti neobohacují pouze její majitelé, ale zisk je investován do rozvoje firmy a rovněž do sociální sféry. A dává šanci všem, kteří zatím zisk nemají, aby se k němu také mohli dostat. Vytváří nová pracovní místa a tím i lepší, bohatší život. To myslím v dnešní společnosti chybí. A už vůbec nemluvím o tom, že za Bati se obchody dělaly slušně – eticky. S prospěchem pro obě strany. Kdyby se nejen ctily, ale také naplňovaly principy Baťova podnikání, na světě by dneska bylo líp!

VÝSTAVA PROMĚNY TOVÁRNY - LIDÉ A ČAS

PO CELÝ ÚNOR K VIDĚNÍ V BAŤOVĚ MRAKODRAPU

Zlín, 26. ledna 2012

Výstava Proměny továrny – lidé a čas bude po celý měsíc únor k vidění ve 14. a 15. etáži Baťova mrakodrapu. Tvoří ji fotografie baťovského areálu v kontrastu s fotografiemi areálu v dnešní podobě. V měsíci listopadu 2011 byla výstava instalována ve zlínském kulturním institutu Alternativa.

„Jsme rádi, že se nám podařilo vyjednat zapůjčení výstavy do místa, o němž ona sama pojednává,“ říká statutární náměstek hejtmana Zlínského kraje Libor Lukáš. Že je výstava instalována právě do etáží 14 a 15 Baťova mrakodrapu není podle něj náhodou:

„Ano, je pravdou, že v době masivních prací na 14|15 BAŤOVĚ INSTITUTU nás právě čtrnáctka a patnáctka zajímají ze všech číslovek nejvíce,“ uvedl v nadsázce. A znovu zdůraznil, že vznik 14|15 BAŤOVA INSTITUTU v budovách 14, 15 a mezi nimi je v současnosti největším realizovaným projektem revitalizace baťovského areálu.

Moravského zemského archivu – pracoviště Zlín a pana Michala Girgla. Její zapůjčení Zlínskému kraji do Baťova mrakodrapu je protislužbou za zapůjčení 3D modelu 14|15 BAŤOVA INSTITUTU a dalších vizuálních prezentací pro nedávnou expozici výstavy v Alternativě.

Ve 14. a 15. etáži Baťova mrakodrapu však tentokrát model 14|15 BAŤOVA INSTITUTU vystaven nebude. Stejně jako informační panely a audiovizuální prezentace zůstane i nadále součástí Expozice Zlínského kraje, která se nachází ve 2. etáži Baťova mrakodrapu.

Stavební část konverze budov 14 a 15 do podoby 14|15 BAŤOVA INSTITUTU začala v září 2011. Podle záměru Zlínského kraje, investora akce, bude na podzim 2012 otevřena budova 14. V ní najdou své sídlo Krajská galerie výtvarného umění a Muzeum jihovýchodní Moravy. Na podzim 2013 bude otevřena budova 15, která bude sídlem Krajské knihovny Františka Bartoše.

BAŤOVA ŠKOLA UMĚNÍ NEMĚLA PRO SVŮJ AVANTGARDNÍ PROGRAM MEZI SOUKROMÝMI PODNIKOVÝMI UMĚLECKÝMI ŠKOLAMI
VE SVĚTĚ OBDOBY

Jan Rajlich st. v Kroměříži 1998, foto Anna Pecková

rozhovor s legendou československého a českého grafického designu Janem Rajlichem st.

Investor konverze budov 14|15 do podoby BAŤOVA INSTITUTU – Zlínský kraj se ústy svých představitelů hlásí k tradici zlínských baťovských institucí Škole umění a Studijním ústavům. Považujeme za velkou čest, že nám - redakci webových stránek www.14-15.cz poskytl rozhovor absolvent Školy umění ve Zlíně, světově uznávaný grafik-designér Jan Rajlich st.

Po roce 1948 komunistický režim zpřetrhal slibný vývoj baťovského Zlína z dvacátých a třicátých let. Věřil jste – někdy v období šedesátých – sedmdesátých let, čili uprostřed období reálného socialismu, že se do Československa vrátí svoboda a demokracie? A do Zlína fenomén Baťa?

Na takto položenou otázku se dá stěží odpovědět. Slibný rozvoj přetrhala už válka, ale baťovský duch přece nikdy ze Zlína nezmizel. Příklad z mé praxe: Když jinde něco odmítli vytisknout, tak ve Zlíně / Gottwaldově se v tiskárně vždy našla ochota a všechno šlo, a to i v té nejhorší normalizační době koncem 70. let. Baťovské podnikatelské myšlení tu bylo v různých oblastech stále silně cítit na každém kroku.

Očekával jste v roce 1990, že se Baťové do Zlína vrátí a město začne opět žít výrobou bot? Že se naváže na batismus předválečný, byť impérium králů bot se za tu dobu výrazně změnilo a transformovalo?

To jsem neočekával, ale ani jsem neočekával, že se tak rychle promrhá to, co Baťa – co se týče obuvnictví – vybudoval a co se až do 90. let udrželo...

Po roce 1989 ve Zlíně vzniklo hned několik organizací nesoucích jméno Baťa ve svém názvu, například Univerzita Tomáše Bati. Nyní jsme svědky vzniku centra kultury a vzdělanosti 14|15 BAŤOVA INSTITUTU. Myslíte si, že tyto dvě instituce mohou navázat a rozvinout ideály baťovských

Studijních ústavů a Školy umění, jíž jste absolvent?

Samozřejmě že by mohly, to bych si přál možná nejenom já.

Jak osobně vzpomínáte na dobu svých studií ve Zlíně, na léta 39 – 44? Na kolik byly doba Vašeho tvůrčího vzletu a režim školy poznamenány válečnými událostmi a protektorátními podmínkami?

Byla to doba, kdy jsem se jako vesnický kluk z Jižních Čech, který před tím nikde nebyl, dostal do vzdáleného „velkoměsta“, kterým byl po všech stránkách ohromen. Vše podstatné, co jsem tu prožil a co jsem si ze Zlína za dobu 5letého studování odnesl, jsem se snažil napsat ve své vzpomínkové knize „Přistřižená křídla“, která vyšla v brněnském akademickém nakladatelství CERM a pokřtili jsme ji mimo jiné i v Baťově vile ve Zlíně v roce 2005. Mrzí mě ale jedna věc – a to, že doposud nebyla opravdu podrobně sepsána fundovaná historie Školy umění ve Zlíně a důkladně vědecky zhodnocen její kulturní přínos a to i v mezinárodním měřítku – podle mne soukromá podniková umělecká škola s tak avantgardním programem neměla ve světě obdoby.

14|15 BAŤŮV INSTITUT vzniká konverzí dvou bývalých továrních budov. V systému označení Baťových závodů dostaly čísla 14 a 15. Byly postaveny po válce podle návrhu Jiřího Voženílka. Znáte tyto budovy? Jak je z architektonického hlediska hodnotíte?

Tyto konkrétní budovy neznám, ale podle fotografií nesou i přes pozdější dobu vzniku všechny znaky původní cenné „baťovské“ průmyslové architektury 30. let.

Jak se díváte na přeměnu továrních budov do podoby kulturní instituce? Jistě se shodneme, že rekonstrukce Baťova mrakodrapu dopadla víc než dobře. Vytváří to podle Vás naději, že i další bývalé tovární budovy budou zachráněny smysluplným využitím?

Již pár desítek let ve světě existuje tento trend přeměny tzv. brownfields na kulturní účely. Určitě i ve Zlíně má své opodstatnění a takové přeměně fandím.

Jak vlastně hodnotíte ten základní fakt, že se ze dvou bývalých továrních budov, k výrobě nevyužívaných, vytvoří společný prostor pro galerii, knihovnu a muzeum? Bude mít podle Vás toto odvážné a nákladné řešení odezvu mezi občany Zlínského kraje?

Nevidím toto řešení ani tak jako odvážné jako spíše logické a potřebné. Kulturně vzdělaní občané to jistě uvítají, otázkou je, zda si sem najdou cestu i ti ostatní – v době, která u nás zatím není zaměřena kulturně, ale kultura se u hrozivě velké části populace odehrává jen v honbě za výdělkem (často ovšem bohužel jen za obživou) a v konzumaci braku...

Z Domu umění, dříve Památníku Tomáše Bati, se již před

rokem odstěhovala filharmonie, za půl roku se odtud odstěhuje také Krajská galerie výtvarného umění. Budova osiří. Souhlasíte se záměrem zlínské radnice vybudovat z objektu znovu Památník T. Baťovi?

Samozřejmě ano, to se přímo nabízí.

Která zlínská baťovská budova Vám jako věhlasnému designérovi přirostla nejvíce k srdci?

To je těžká otázka, nikdy jsem si neuvědomoval nějaký vyhraněný vztah ke konkrétní budově... Mohly by to být studijní ústavy, kde jsem prožil zmíněných 5 let, anebo mne napadá Gahurovo zlínské „největší kino ve střední Evropě“, kam jsme za protektorátu velmi často chodili. Takže jde spíše o prožitek z budov, nikoliv jejich hodnocení po stránce designu. Každopádně funkcionalistický Zlín již počínaje obytnými budovami, přes budovy společenské až k výrobním halám, je fenomén, který mne celoživotně ovlivnil.

Odpovědi Jana Rajlicha, st. zapsal v Brně 14. ledna 2012 jeho syn
Doc. Ing. arch. Jan Rajlich.

Jan Rajlich st.

narozen 10. 4. 1920 v jihočeské Dírné,

absolvent Školy umění ve Zlíně (1939-1944),

patří k předním a současně v zahraničí nejznámějším českým designérům a to nejen svými organizačními zásluhami o rozvoj grafiky, za které byl již vícekrát vyznamenán vrcholovou mezinárodní organizací grafického designu ICOGRADA (1972, 83, 85, 02), ale i pro výsledky své vlastní umělecké tvorby, která zasahuje do většiny oblastí designu vizuálních komunikací; navrhoval znaky a symboly, plakáty a grafická řešení tiskovin, spolupracoval s architekty při výtvarném dotváření budov a ve výstavnické tvorbě; ve volném umění se zprvu věnoval malbě, posléze grafice (serigrafii) a kolážím,

svoji tvorbu představil na 39 samostatných výstavách doma a 8 v zahraničí, účastnil se 200 kolektivních výstav ve vlasti a 150 v zahraničí,

především Rajlichovy plakáty jsou ceněny a zařazovány do výstav i veřejných a soukromých sbírek, objevují se na aukcích v renomovaných aukčních síních v Londýně i v New Yorku. Je jimi zastoupen v mnoha sbírkách jako např. Moravská galerie Brno, Muzeum Plakatu Varšava; Museum of Modern Art New York, Kunstgewerbemuseum Curych; Neue Sammlung Mnichov; Musée du Louvre Paříž; Suntory Museum Osaka a mnohé další.

Portréty Jana Rajlicha ze studií na Škole umění ve Zlíně v roce 1944, na dvoustraně z „Přistřižených křídel“

V textu byly použity informace z webu www.rajlich.cz.

PRVNÍ NÁVŠTĚVNÍ DEN OTEVŘEL 14|15 BAŤOVU INSTITUTU CESTU DO MÉDIÍ

Zatímco sdělovací prostředky s krajskou působností se projektu konverze dvou továrních budov z konce 40. let do podoby supermoderního kulturního komplexu již v nedávné minulosti opakovaně věnovaly, celostátně působící média byla doposud poněkud vlažnější. Zvrat přinesl až první návštěvní den stavby, který se uskutečnil v pátek 16. prosince 2011.

Nabízíme vám několik nejzajímavějších odkazů:

NA STAVBĚ 14|15 BAŤOVA INSTITUTU SE INTENZIVNĚ PRACUJE

16. 12. 2011, Zlín

Konverze historických budov na moderní sídlo tří krajských institucí - 14I15 BAŤŮV INSTITUT intenzivně pokračuje. Protože Zlínský kraj jako investor má zájem na dobrém informování veřejnosti o průběhu výstavby, pořádá pro zástupce médií pravidelné brífinky s možností navštívit stavbu a informovat o ní. Tyto možnosti budou mít i další odborné skupiny, popřípadě také veřejnost. Mimo jiné i za tímto účelem vznikl v bezprostřední blízkosti stavby showroom, který bude k setkávání a prezentaci stavby sloužit.

„Protože 14|15 BAŤŮV INSTITUT budujeme především pro obyvatele Zlínského kraje, eminentně nám záleží na dobrém informování veřejnosti o tomto unikátním projektu. Nové sídlo krajské galerie, muzea a knihovny bude místem setkávání lidí a kulturním a vzdělávacím centrem kraje, tedy místem mimořádného zájmu,“ řekl při setkání s médii statutární náměstek hejtmana Zlínského kraje a šéf řídícího výboru projektu Libor Lukáš. Zároveň upozornil na to, že veřejnost může aktuální informace získávat průběžně také na internetové prezentaci projektu na www.14-15.cz.

Na samotné stavbě je již hotova celá řada prací. „Budovy jsou odstrojeny a probíhá statické bourání konstrukcí. V přímé návaznosti se provádí statické zesílení betonových konstrukcí v 1. nadzemním podlaží budov 14 a 15. Jsou ukončeny demoliční a výkopové práce na tzv. platformě, tj. prostor mezi oběma objekty, kde vznikne malé náměstí s podzemním archivem a propojením dvou domů a tří funkcí v jednu vznikne venkovní výstavní plocha pro sochy, multimediální prostorové instalace, koncerty a jiné kulturní akce. Byla dokončena pilotáž pod tuto vestavbu a v prosinci jsou realizovány práce na monolitické konstrukci této vestavby. Současně pokračují zesilující statické práce na obou budovách,“ uvedl Libor Lukáš.

Mezi nejnáročnější úkoly na prestižní stavbě vidí ty, které se týkají především statiky. „Těžké tzv. statické demolice s následným zesílením monolitických konstrukcí, neporušit statiku budovy a vše zrealizovat v napjatých termínech výstavby a přitom se ještě vypořádat se skrytými překvapeními staré budovy,“ uvedl manažer projektu Zdeněk Adamec ze společnosti PSG, která je vedoucím účastníkem sdružení dodavatelů.

Konverze budov 14 a 15 do podoby 14|15 BAŤOVA INSTITUTU je v současnosti nejvýznamnějším revitalizačním projektem bývalého továrního areálu. Hlavním architektem záměru je J. Sonlajtner (City Work s.r.o.) a spoluautorem projektu interiéru je P. Všetečka (Transat architekti).

Nákladem 900 milionů korun přetvoří Zlínský kraj chátrající budovy z konce 40. let v supermoderní kulturní a vzdělávací centrum. Část prostředků, 500 milionů, čerpá Zlínský kraj formou dotace z Regionálního operačního programu Střední Morava.

Ve 14|15 BAŤOVĚ INSTITUTU najdou své nové sídlo tři kulturní instituce, zřizované Zlínským krajem: Krajská galerie výtvarného umění, Muzeum jihovýchodní Moravy a Krajská knihovna Františka Bartoše. Stěhování do nových prostor je řadu let očekávaným řešením dlouhodobě neúnosné situace, kdy krajské organizace sídlily v nedostatečných a nevyhovujících prostorách. Galerie, muzeum i knihovna v budovách 14 a 15 podle slov svých představitelů ještě zatraktivní a dále zpříjemní své již tak velmi kvalitní služby vůči veřejnosti. Součástí komplexu 14|15 BAŤOVA INSTITUTU budou dále prostory pro dočasné výstavy, prodejny s uměleckými předměty, kavárny, prostory pro koncerty a přednášky, zázemí pro děti. Dá se očekávat, že 14|15 BAŤŮV INSTITUT bude patřit k nejmodernějším kulturně vzdělávacím centrům ve Střední Evropě.

Model, prezentace vizualizace i informační panely jsou již nyní součástí Expozice Zlínského kraje, která se nachází ve 2. etáži Baťova mrakodrapu.

1. návštěvní den - tisková konference

foto: Petr Zákutný       

VÍM, ŽE BY DĚDEČEK S TÍMTO PROJEKTEM SOUHLASIL

Rozhovor s paní Dolores Liljanou Bata Arambasic
( vnučkou J. A. Bati ) | 4. 12. 2011, zámek Napajedla

Zlínský kraj je investorem konverze budov 14 a 15 v bývalém baťovském továrním areálu do podoby nového krajského centra kultury a vzdělanosti. Jaké máte pocity z toho, že se Rada Zlínského kraje rozhodla přijetím názvu 14|15 BAŤŮV INSTITUT vzdát hold Tomáši Baťovi – zakladateli a Janu Antonínu Baťovi, vašemu dědečkovi?

Mám z toho velice dobrý pocit! Je to důležitý moment a správné

rozhodnutí v době, v níž žijeme. Projekt je působivý jako celek, je vidět, že je to propracované, promyšlené. Souhlasím s tím! Ovšem je tu jedna věc, kterou musím říct. My sice máme ve Zlíně dědečkovu sochu, ale stále cítím nutnost napomáhat tomu, aby se o jeho práci dostatečně vědělo. Pro Jana Baťu bylo nesmírně důležité vzdělání, kultura, umění. Proto vím, že by s tímto projektem zajisté souhlasil. Ale chtěla bych říct, že jakkoliv se v této souvislosti bude mluvit o strýcovi (T. Baťovi – zakladateli, pozn. redakce), mělo by se stejně mluvit o našem dědečkovi. Dosud se nejvíc mluvilo o baťovské éře do roku 1930. Ale právě ve třicátých letech Zlín skutečně vykvetl a Baťovy podniky se rozšířily do celého světa. Cítím, že zde někdo schválně a záměrně Jana Baťu ignoruje. A s tím já zásadně nesouhlasím. V tomto období našeho života je pro nás nesmírně důležitá pravda. A tu pravdu náš národ musí znát. Říkám náš národ, protože my se cítíme jako Moravané, Češi. Jsme sice brazilští občané, ale naše duše je česká. Spravedlnost pro Jana Baťu musí začít tady.

Takový projekt nádherný musí mít dva patrony. Těmi ať jsou strýc Tomáš, který je naším vzorem a byl i vzorem dědečka, ale také dědeček sám - Jan Antonín. Oni dva jsou ti, kteří pracovali ve Zlíně. Tomáš i Jan, tak to bude objektivní, tak to bude pravdivé a správné. Pravdy se nemusíme bát!

Je pro vás myslitelné, kdyby se, například při slavnostním otevření 14|15 BAŤOVA INSTITUTU, obě větve rodiny – kanadská i vaše brazilská sešly?

Nám by to nevadilo. My s tím nemáme problém. Se mnou můžete počítat!

Doufám, že se vám Zlín bude líbit. Uprostřed něj stojí nová – nebaťovská stavba Kongresového centra podle návrhu Evy Jiřičné. Již jste měla možnost ji vidět? Co říkáte na tuto moderní budovu mezi funkcionalistickými objekty, za nimiž často stál váš dědeček Jan Baťa?

Byla jsem v Kongresovém centru, když bylo úplně nové. Líbí se mi strašně. Zlín něco takového potřeboval. Podle mého názoru byla správnou myšlenka, že lidé mají mít to nejlepší, co mít mohou. Lidé, kteří pracují. Měli by mít maximální přístup ke vzdělání a kultuře! Pro mě osobně je zejména kultura velkým koníčkem.

Jak by se váš dědeček díval na současnou Českou republiku, která se zmítá v prohnilosti politiky, korupci a hrozí jí, jako celému euroatlantickému prostoru, ekonomická krize?

To není jednoduché. Korupci máme také (rozuměj: my Brazilci, pozn. redakce). Ovšem v našem případě jsem si myslela, že je to kvůli původu těch osídlenců. Avšak ve vaší zemi, kde je vysoká úroveň vzdělání, je to, řekla bych, spíš konsekvence totality. Protože když dlouho nemáš nic a potom se něco objeví, tak toho chceš co nejvíc. Ale myslím, že kdyby dědeček žil, udělal by velkou revoluci v práci. Pro něj totiž peníze vždycky musely být vydělané, zasloužené. A peníze také nemohou stát, musí pracovat. Proto kdybyste nyní měli silnou produkci, neměli byste teď takové problémy, protože to všechno visí na bankách a finančním sektoru. Jak jsem dědu znala, on by se sebral, jel by do Prahy, sedl by si s ministry.

Zkrátka by se do toho opřel. Nejspíš by se tam vydal a řekl by: ‚Sakra, co děláte?!‘ Něco takového. To byl jeho styl.

Kdyby váš dědeček žil, co by ho v rámci 14|15 BAŤOVA INSTITUTU nejvíc zajímalo? Bude tam galerie, knihovna, muzeum … Co by si vybral? Co by se mu líbilo?

Podívejte se, určitě technologie – počítače, komunikace mezi lidmi. A také, a to především, národní kultura! Zajímali by ho umělci, kteří jsou nositeli národní kultury. Ty by chtěl ukázat světu, vyvézt je, jak se říká, všude!

ANKETA MEZI STAROSTY

Není třeba nijak zvlášť připomínat, že nejblíže to budou mít do 14|15 BAŤOVA INSTITUTU obyvatelé krajského města Zlína. Proto nás zajímalo a zajímá, jak se na projekt konverze dívají obyvatelé jiných větších měst ve Zlínském Kraji. Jestli se těší či jsou vůči projektu 14|15 BAŤOVA INSTITUTU vlažní. Jako prvních jsme se zeptali starostů největších měst kraje mimo Zlín. Položili jsme jim jednoduchou otázku:

NAJDOU SI DO 14|15 BAŤOVA INSTITUTU VE ZLÍNĚ CESTU
I OBYVATELÉ VAŠEHO MĚSTA?

Zde jdou odpovědi:

Věřím tomu, že ano - má pro to všechny předpoklady. Revitalizace budov 14|15 bude dalším kamínkem, který zapadne do mozaiky postupného oživení celého, kdysi téměř pohřbeného areálu.Patrik Kunčar, starosta Uherského Brodu

Nelze předem říci, zda si občané našeho města najdou cestu do 14|15  budov Baťova institutu. Rozhodující nepochybně bude, co tato instituce bude schopna nabídnout. Vzhledem k tomu, že se jedná o budoucí centrum kultury a vzdělanosti, lze předpokládat, že půjde o  určitou specifickou skupinu občanů.  Zájem tedy bude, ne však masivní. Jaroslav Budek, starosta Otrokovic

Představený projekt je  krásným propojením tradic města ve 20. století a jeho smělých a prospěšných záměrů pro století 21. Z projektu je zřejmé, že  tyto záměry nejsou určeny pouze pro  „úzký okruh“ obyvatel města Zlína. Mají  nadregionální charakter a je více než pravděpodobné, že jej budou využívat obyvatelé nejen Zlínského kraje, ale i krajů jiných. Občané města Rožnova pod Radhoštěm  nebudou jistě mezi návštěvníky chybět.Markéta Blinková, starostka Rožnova pod Radhoštěm

Pokud budou vědět, co zajímavého či poučného je tam čeká, pak jistě ano.Iveta Táborská, starostka Vsetína

Jsme přesvědčeni, že obyvatelé Uherského Hradiště možnosti navštěvovat v budoucnu centrum s názvem 14|15 aktivně využijí. Záměr soustředit nejdůležitější instituce kultury a vzdělanosti Zlínského kraje na jedno místo hodnotíme jako vysoce prospěšný a smysluplný. Zpřístupnění zmíněných institucí veřejnosti v nezaměnitelném baťovském prostředí, navíc za použití nejmodernějších technologií, se pro nejen pro obyvatele, ale také pro základní i střední školy našeho města může jevit jako mimořádně atraktivní.Květoslav Tichavský, starosta Uherského Hradiště

ROZHOVOR S LIBOREM LUKÁŠEM

Statutárním náměstkem hejtmana Zlínského kraje a šéfem řídícího výboru projektu

V procesu konverze budov 14 a 15 v bývalém Baťově továrním areálu se výrazně hnulo kupředu. Co vy sám považujete za nejvýznamnější počiny posledních týdnů?

Rozhodně samo započetí stavby. Z toho mám opravdu radost! Po ohromném vzrušujícím dobrodružství s rekonstrukcí budovy 21 – Baťova mrakodrapu se velmi těším na celý průběh konverze. Se zájmem budu sledovat, jak se stavební práce vyvíjí, jak nám zastaralé zchátralé budovy před očima mění ve funkcionalistický palác kultury a vzdělanosti. Jsem také rád, že se nám podařilo najít a schválit důstojný název. Pojmenování 14|15 BAŤŮV INSTITUT je dle mého názoru zcela výmluvný. Obsahuje

Baťovo legendární číslování budov, hlásí se k tradici Baťových institucí – Studijním ústavům a Škole umění. Jsem šťastný, že můžeme navázat na násilně zpřetrhanou tradici.

Dá se konverze budov 14 a 15 podle vás srovnat se zmiňovanou rekonstrukcí budovy č. 21? Bylo pro vás po úspěchu obnovy mrakodrapu jednodušší prosadit revitalizaci dalších budov, v tomto případě 14 a 15?

Rekonstrukce Baťova mrakodrapu je v současnosti, s odstupem několika let, obecně vnímána jako zásadní impuls k obnově celého Baťova areálu. A to je správné a přesné! Revitalizace této budovy měla obrovský symbolický význam. Opravená stavba navíc ještě překonala má očekávání a dnes je opraveným zářícím skvostem a také důkazem, že baťovská architektura je stále živá, byť se jí přiřkne jiná funkcionalita. V případě budov 14 a 15 tedy funkcionalita přímo obrácená. Namísto strojů a práce umění, knihy, historie. Přestože naše cíle byly ušlechtilé, prosadit konverzi budov do podoby 14|15 BAŤOVA INSTITUTU bylo velmi těžké!

Nehledě na to, že všechny jmenované budovy – tedy 21, 14 i 15 musel Zlínský kraj nejprve získat, bez toho by žádná revitalizace a konverze myslitelná nebyla.

Málokdo si dokáže představit, jak složité bylo vymanit před několika lety mrakodrap ze spleti zástav a starých dluhů. Krach obuvnického průmyslu a takřka úplné vylidnění areálu mělo za následek nepřehledné, složité

majetkoprávní vztahy. Obrat přinesla až společná, a musím říct i urputná, snaha Zlínského kraje, Statutárního města Zlína a hospodářské sféry o odblokování zástav a získání majetku do veřejného vlastnictví. Získání budov 14 a 15 bylo již jen úspěšné pokračování tohoto procesu a společného postupu.

Paradoxní je také to, že Zlínský kraj koupil a přestavuje budovy pro instituce, které ještě před deseti lety zřizoval někdo jiný.

Ano, to je pravda. Krajskou knihovnu Františka Bartoše, Muzeum jihovýchodní Moravy a Krajskou galerii výtvarného umění převzal Zlínský kraj od státu teprve před devíti lety. Již tehdy tyto instituce živořily v naprosto nevyhovujících podmínkách! Ale nyní se vše od základu mění. S nadsázkou říkáme, že k desátému výročí převzetí dá Zlínský kraj těmto organizacím opravdu krásný dárek. Přenese je z podmínek odpovídajícím tak 19. století rovnou do století 21. Budovy 14 a 15, které patří k nejzajímavějším dílům zlínského industriálního konstruktivismu, poskytnou těmto institucím důstojné prostředí a zázemí. Budou moci poskytovat kvalitní služby odpovídající současné době.

Knihovní archivy a sklady budou umístěny pod úrovní prostranství mezi budovami 14. a 15. Tento veřejný prostor se stane místem pro setkávání a odpočinek s kavárnou, knihkupectvími, prodejními galeriemi a venkovními výstavami. Budou se zde také pořádat koncerty i další kulturní programy. Jak jsem přesvědčen, vznikne tu živoucí nádvoří - platforma, která zároveň bude i symbolickou branou do historicky nejcennější východní části

Baťova areálu. Nové kulturní centrum spolu s dalšími budovami z první a druhé řady areálu budou spoluutvářet probouzející se nové městské centrum v ideální poloze u terminálu místní, regionální i nadregionální veřejné dopravy.

Zcela unikátní je zřejmě to, že obě budovy, tři instituce v nich a společné prostory platformy a kaváren tvoří provázaný celek, nemám pravdu?

Ano, z tohoto hlediska bude 14|15 BAŤŮV INSTITUT v ČR, ale i mimo ni, unikátem. Ostatně unikátem a klenotem je celý Baťův tovární areál. Prostor celého komplexu je vzájemně provázaný stejně jako historie a vývoj regionu. Je jeho obrazem. Spojujícím motivem je návaznost na silné vize Baťovské éry.

Muzeum bude kromě obuvnické expozice prezentovat i všechny další oblasti Baťovské civilizační mise pod souhrnným společným názvem „PRINCIP BAŤA“. Protože k realizaci Baťovských akvizic docházelo nejen po celém Československu, ale doslova po celém světě, bude organicky navazovat i expozice cestovatelství s fenoménem Hanzelka a Zikmund. A protože Baťové se odvážně pouštěli do všeho, co bylo prospěšné jejich myšlence, pustili se i do filmu a nad Zlínem založili filmové studio.

To se později proslavilo po celém světě především tvorbou pro děti. Proto i zlínský film bude zastoupen svou expozicí.

A knihovna? Ta se konečně stane chrámem literatury! Máme na půlmilionu svazků a skladujeme je vskutku na úrovni doby, v niž žil patron knihovny František Bartoš. Nové prostory i knihovní systémy jistě přilákají spoustu dalších čtenářů, kterým se nyní do staré Komenského školy z různých důvodů nechce. Teprve v nových podmínkách budou překvapeni, jakým velikánem zmiňovaný Bartoš byl či jak je Zlínsko literárně silné dnes!

Baťův areál se stal vaší láskou. Už víte, ke kterým objektům se upne vaše pozornost po dokončení 14|15 BAŤOVA INSTITUT?

Nad tím nyní nepřemýšlím. Žiju tímto úžasným projektem. Obecně vzato jsem spokojen, že Baťův areál vstává z mrtvých! Je to pro mě obrovské zadostiučinění. Připravuje se stavba laboratoří UTB, revitalizace objektů 24, 25, 26 a další projekty. Jsem přesvědčen, že baťovský areál zase čeká slavné období.

14|15 BAŤŮV INSTITUT
FUNKCIONALISTICKO INDUSTRIÁLNÍ PALÁC UMĚNÍ A VZDĚLANOSTI VE ZLÍNĚ

V říjnu 2013 se ve Zlíně otevře kulturní a vzdělávací komplex 14|15 BAŤŮV INSTITUT. Vznikne konverzí dvou továrních budov bývalého Baťova továrního areálu. Právě ‚fabrika‘, jak se ve Zlíně baťovské industriální zóně říká, je funkcionalistickým klenotem uprostřed města unikátně pojatého z velké části jako jeden propracovaný urbanistický celek. Pravděpodobně nejznámějším objektem Baťova do zeleně zasazeného továrního areálu je budova číslo 21 – tzv. Baťův mrakodrap, dnes sídlo Zlínského kraje. Zatímco Baťův mrakodrap prošel za značné pozornosti medií i odborné veřejnosti zásadní rekonstrukcí před několika lety, v případu budov 14 a 15 se dá podobná vlna zájmu očekávat právě nyní. Především pro obrácenou funkcionalitu objektů. Industriální objekty projdou přeměnou v kulturní centrum, jež bude jen těžko hledat srovnání, a to i za hranicemi ČR. 14|15 BAŤŮV INSTITUT ve svých prostorách poskytne útočiště Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně, Krajské knihovně Františka Bartoše a Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Tyto Zlínským krajem zřizované instituce dosud sídlí ve zcela nevyhovujících prostorách.

Zatímco knihovna je doslova namačkaná v bývalé Komenského škole z poloviny 19. Století, galerie obývá nejvyšší patro Domu umění – bývalého Baťova památníku a část zlínského zámku. V jeho další třetině se nachází ředitelství muzea a několik jeho expozic. Všechny tři současné domovské přístavy krajských institucí jsou navíc v majetku Statutárního města Zlína.

Bývalé tovární budovy 14 a 15 však Baťové nepostavili. Objekty vznikly krátce poté, kdy bylo Baťovo impérium dekretem prezidenta Beneše znárodněno do podoby národního podniku Baťa, později Svit. Jako autor je pod nimi podepsán Jiří Voženílek, baťovský architekt, jenž byl na vrcholu kariéry hlavním architektem hlavního města Prahy a profesorem na katedře urbanismu ČVUT.

Když se po roce 1989 ve zlínském obuvnickém areálu utlumila produkce bot, byly objekty – včetně budov 14 a 15 využívány různě. V posledním období Voženílkovy slavné etážové budovy 14 a 15, stojící na místech za války vybombardovaných starých továrních budov, opanovali především obchodníci. Agónii továrního areálu ukončila až dohoda mezi Zlínským krajem a Statutárním městem Zlín vtělená do Deklarace o společném zájmu v projektu: "Restrukturalizace finančních a vlastnických vztahů v rámci bývalého areálu SVIT, a. s."

Další kroky zmrtvýchvstání budov 14 a 15 následovaly v roce 2008, kdy byly objekty zakoupeny a provedly se první studie a analýzy – ověření kapacity, apod.

V polovině roku 2009 schválilo Zastupitelstvo Zlínského kraje projektový i finanční rámec projektu Krajské kulturní a vzdělávací centrum, přičemž žádný ze zastupitelů nehlasoval proti! Ještě téhož roku proběhla architektonická soutěž, jejíž zadávací podmínky si vyzvedlo na 150 architektonických studií z celé Evropy. Odborná porota pod vedením Prof. ing. arch. Miroslava Masáka nakonec posuzovala 36 návrhů. Z nich nakonec vyšel jako vítězný návrh společnosti A.D.N.S. Production s.r.o. Na druhém místě se umístil návrh Ateliéru K2 – Jiří Poláček, Václav Škarda. Třetí skončil Peter Lacko a Filip Tittelbach . Všechny přijaté soutěžní návrhy byly publikovány v katalogu soutěžních návrhů. Generálním projektantem stavby se nakonec stala společnost A.D.N.S. Production s.r.o. Projektantem interiéru je společnost City Work s.r.o., jíž tvoří spoluautoři původního návrhu.

„Byli jsme fascinováni budovami Jiřího Voženílka, jejich velkorysostí a řádem, nechtěli jsme exhibovat. Na soutěžním návrhu jsme pracovali způsobem, jako kdyby nám tyto budovy patřily. Vložit nový, jiný život do továrních budov konstruktivně a racionálně bylo velice obtížné. “ Ing. arch. J. Sonlajtner , City Work s.r.o.

Autorem architektonického řešení expozic je společnost Transat architekti pod vedením Petra Všetečky, který se v minulosti významně podílel na obnově budovy č. 21 - tzv. Baťova mrakodrapu. Společnost Transat architekti se rovněž podílela na ideovém konceptu institutu a přípravě architektonické soutěže.

„Na celém několikaletém procesu realizace Baťova institutu je pro mě nejpozoruhodnější samozřejmost dokonalé přípravy, která je v České republice vzácná. To, že se dva roky vybíralo správné místo a tvořilo zadání projektu spolu s libretem expozic, to že architekt obnovy budov vzešel z veřejné architektonické soutěže, dále to, že byl v předstihu teoreticky vyřešen model soužití tří kulturních institucí a nikoli jejich imperativní sloučení. Tvorba architektonického návrhu expozic, trvající déle než projekt budov a provázená mnohdy velmi zanícenými výměnami názorů na soudobý způsob představení sbírek, už pak byla ‚jen‘ kreativním završením onoho neviditelného procesu.“ Ing. P. Všetečka, Transat architekti

V polovině roku 2010 byl předložen „Koncept řešení revitalizace části bývalého areálu firmy Baťa“ na základě výzvy do Regionálního operačního programu Střední Morava, dále byly předloženy do ROP SM s žádostí o dotaci 2 individuální projekty naplňující schválený koncept.

Tyto projekty schválil Výbor Regionální rady v září 2011 k uzavření Smlouvy o poskytnutí dotace na individuální projekt. Během léta 2011 byl rovněž vybrán dodavatel stavby, jímž se stalo sdružení vedené společností PSG-International, a.s., jehož dalšími členy jsou společnosti Zlínstav, a.s., PSG, a.s., POZIMOS, a.s., Vodohospodářské stavby Javorník-CZ s.r.o., Metrostav, a.s. a STRABAG, a.s. Den podpisu smlouvy byl rovněž dnem převzetí staveniště.

Základní harmonogram stavby je pojat velmi dynamicky – na podzim 2012 se pro veřejnost otevře budova 14, v níž budou pro návštěvníky připraveny nově pojaté expozice Muzea jihovýchodní Moravy a Krajské galerie výtvarného umění. O rok později – na podzim 2013 se otevře i druhý objekt – budova č. 15, sídlo Krajské knihovny Františka Bartoše.

Na počátku října 2011 vzala na vědomí Rada Zlínského kraje na návrh statutárního náměstka hejtmana a současně předsedy Řídícího výboru projektu ‚Krajské kulturní a vzdělávací centrum‘ Libora Lukáše nový název tohoto kulturního komplexu. Je jím 14|15 BAŤŮV INSTITUT.
Význam názvu je zcela patrný. Zahrnutí číslovek 14|15 do názvu vychází z legendárního baťovského systému označování továrních budov, který Tomáš Baťa odkoukal v USA. Slova Baťův institut mají evokovat někdejší Baťovy zlínské kulturně vzdělávací instituce Studijní ústav a Školu umění.

Krajská galerie výtvarného umění bude konečně v nových prostorách moci vystavit i svá cenná díla, jež kvůli špatným klimatickým podmínkám v zámku a Domě umění dlí v depozitáři. Rovněž podle slov svého ředitele PhDr. V. Mílka bude krajská galerie moci pořádat větší výstavy, což dosud bylo zcela vyloučeno. V neposlední řadě se zlepší rovněž manipulace s díly. V objektech krajskou galerií nyní užívaných totiž například chybí výtahy, nemluvě o velikosti dveřních otvorů, jimiž se některá díla jednoduše nedají pronést.

Krajská knihovna Františka Bartoše nalezne ve 14|15 BAŤOVĚ INSTITUTU adekvátní prostory pro svůj téměř půlmilionový knihovní fond. Ředitelka knihovny PhDr. Z. Friedlová rovněž vítá, že krajská knihovna zlepší služby pro veřejnost díky novému samoobslužnému systému. Jak uvedla, doslova vysvobozením jsou nové sály pro kulturně vzdělávací akce, jichž knihovna pořádá ročně několik desítek! V oblasti zázemí pro zaměstnance znamená přestěhování do nových prostor skok z 19. rovnou do 21. století.

Podobně jako ředitelé krajské galerie i knihovny se vyjadřuje také ředitel Muzea jihovýchodní Moravy PhDr. A. Sobek. Zatímco současný stav považuje za nevyhovující v kvantitativním i kvalitativním měřítku, od budoucnosti pod křídly 14|15 BAŤOVA INSTITUTU si slibuje mnohé.

„Po přestěhování pracovišť do čtrnácté budovy továrního areálu se vytvoří jedno moderně vybavené centrum evropské úrovně pro pracovníky a návštěvníky muzea. Revitalizace továrního areálu je příležitostí vytvořit unikátní prostory, které nemají nikde v republice obdoby,“ věří ředitel muzea, s jehož slovy souhlasí kolegové z galerie i knihovny.

Základní harmonogram stavby je pojat velmi dynamicky – na podzim 2012 se pro veřejnost otevře budova 14, v níž budou pro návštěvníky připraveny nově pojaté expozice Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně a Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně. O rok později – na podzim 2013 se otevře i druhý objekt – budova č. 15, sídlo Krajské knihovny Františka Bartoše.

Značnou výhodou 14|15 BAŤOVA INSTITUTU a všech tří krajských kulturních institucí do něj umístěných je také poloha na východní straně bývalého továrního areálu. Od centra krajského města, jakož i od všech relevantních dopravních uzlů je komplex vzdálen pouze několik set metrů.