Aktuálně

Richard Jaroněk: „Afrika je mi blízká mentalitou lidí, zvířata fotím jako příběhy…“

2. 11. 2016

< zpět (Aktuálně)

14|15 BAŤŮV INSTITUT ve Zlíně hostí až do 24. listopadu výstavu Zde žijí lvi (Hic sunt leones). Fotografie cestovatele a fotografa Richarda Jaroňka budou slavnostně představeny 2. listopadu, kdy součástí vernisáže bude i přednáška autora fotografií a jejich dražba. O tom, jak některé velkoformátové snímky vznikly, jsme si povídali s dobrodruhem Richardem Jaroňkem.

Jak byste popsal svoji výstavu?

Pocitovou, zážitkovou, rodinnou a určitě mě napadá, že velkoplošnou. Mám za sebou více než pět desítek výstav u nás i v zahraničí, ale tentokrát jsem chtěl udělat něco originálního. Nejenom fotky „lva či levharta, zprava či zleva“, ale tentokrát mi šlo o příběh. Hic sunt leones (Zde žijí lvi), jak se jmenuje výstava, je 80 příběhů zvířat. Navíc je v češtině a angličtině, a po zkušenostech, kdy výstava měla první testovací premiéry, mi píší a volají návštěvníci, co se nového dozvěděli a jak je informace o jednotlivých zvířatech překvapily. A to je super! Velmi mě to těší…

Je o Vás známo, že cestujete po celém světě, ale Afrika je Vám tak nějak bližší. Čím si Vás učarovala?

Určitě mentalitou lidí. Jihoafričani mají hodně obdobný pohled na svět a na všechny ty naše záliby. Milují dobré jídlo a víno, mají stejný humor, jako my Češi. Navíc si víkendy a veškerý možný volný čas užívají piknikováním v divoké přírodě – mezi zvířaty, což je neuvěřitelná kombinace, kterou jsem si taktéž zamiloval. Takže Jihoafrická republika je základ, ale čím dál tím více Namibie, Botswana, Mosambik, Zambie a Zimbabwe. Příští rok ještě přidám Malawi.

Jak fotografie vznikaly? Píšete i říkáte o nich, že jsou to příběhy zvířat…

Za těch spoustu let přednášek a fotografování divoké příhody vím, že co nejvíce posluchače zajímá, jsou příběhy. Drsné, smutné, krvavé, veselé, komické, prostě takové, jaká je sama příroda. Mnohdy je totiž krutá, ale přesto všechno spravedlivá. V současnosti už fotím příběh. Nechci jednu perfektní fotku, chci jich deset, aby bylo na nich znát, co se v daný okamžik odehrálo.

Které z těchto zvířat Vás nejvíce fascinuje?

Tak pominu-li žraloka, tak ze suchozemských zvířat určitě levhart. To je mystické a tajemné zvíře, velmi těžce se dá najít v divoké přírodě a je to suverénní solitér. Samotář – drsňák, který se nesnese s dalším druhým levhartem.  Je to ortodoxní zabiják, který má „koule“ se postavit i člověku a samozřejmě ho i sundat.  Znám spoustu příběhů „moderních frajerů, čili střelců zvířat“, kteří tak trochu přecenili síly a chtěli zastřelit levharta. Mnozí už nežijí... Lev je proti němu „srágorka“, který v mnoha případech ustoupí a nejde do konfliktu, ale levhart – ten ho vyhledává.

Na podporu projektu se uskuteční i dražba velkoformátových fotografií. Kdo je pro dražbu vybral? Vy sám?

Fotografie, jejichž vyvolávací cena bude 1500 korun, jsem samozřejmě vybral s týmem lidí, kteří se okolo celého projektu pohybují. Vybral jsem je pochopitelně já, ale posouzení je dobré z více stran, protože já jsem už jako fotograf tak trochu „postižený“. Můj názor je někdy až příliš umělecký a hledám mnoho detailů a chyb ve fotce. Pak mě překvapí, že se třeba nejvíce líbí fotka, kterou jsem chtěl původně vymazat z hard disku.

Jak velký výtěžek tipujete?

Necháme se překvapit, ale jsme hodně při zemi, protože se držíme pravidla, že nemusí pršet, ale stačí, když kape. Takže raději prodat více obrazů na různých charitativních akcích a přispět troškou, než v očekávání být zklamaní. Když se podaří utržit a předat 15 000 korun, tak budeme všichni spokojení. To samozřejmě nepočítám další utržené peníze z prodeje knih či ze školních pomůcek, jako jsou šanony, bloky, památníky v grafice Hic sunt leones. Z prodeje těchto věcí poputuje 10 procent rovněž na onkologii.

Plánujete v rámci této charitativní aktivity ještě i nějaké jiné výstavy?

Určitě ano, ale výstava Hic sunt leones je hodně nasmlouvána dopředu po celé republice, i na Slovensku. Pak má jít do Polska a Německa. Bude tři až čtyři roky bloudit Evropou, ale samozřejmě jakmile bude prostor, rád ji poskytnu na další dobročinnou akci, a nejenom ve Zlíně.

Chystáte se v nejbližší době na nějakou z dalších svých cest?

Jsem doma sotva pár dnů. Strávil jsem dva měsíce v Namibii a Botswaně v Okavangu deltě a v Chobe. Takže nyní prohlížím a děsím se z téměř 300 gigabajtů fotografií, které zpracovávám, třídím a mažu a mažu a mažu. A taky musím psát, protože jsem poslední čas trávil hodně v Africe (celkově jsem tam byl letos půl roku) a „flákal“ tak zasílání článků s fotografiemi do různých časopisů u nás i ve světě. Takže nejbližší cesta bude k lahvi merlotu a ke krbu, kde budu psát, psát a zase znovu psát.

 

Během výstavy se uskuteční také prodej doplňkových upomínkových předmětů. Výtěžek z prodeje pak organizátoři věnují ve prospěch projektu „Pomáhejte s námi onkologii“. Lidé mohou na zlínskou onkologii přispět tím, že si zakoupí některý z upomínkových předmětů – korálky nebo pilníky, které budou v prodeji na recepci v budově 15. Celý výtěžek pak věnují organizátoři na pořízení nových přístrojů na onkologické pracoviště Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně. Předání šeku zástupcům nemocnice se uskuteční během slavnostního večera 24. listopadu.

Více informací na www.14-15.cz nebo na www.pomahejteonkologii.cz.

 

Kontakt:
Mgr. Michaela Mitáčková
PR manažerka
14|15 Baťův institut, p. o.
T | 736 505 513
M | michaela.mitackova@14-15.cz